Herečka Národního divadla a bývalá modelka Jana Heuerová v roce 1969 opustila komunistické Československo a usadila se v Německu. Ví tedy, jaké to je cítit se jako uprchlík. Když pak v osmdesátých letech minulého století Němci přijali uprchlíky z Afghánistánu, chodila mezi ně a pomáhala jim. Rodilí Němci byli často jen znechucení, protože uprchlíci bydleli v tělocvičně, takže původní obyvatelé neměli kde cvičit.

„Já jsem s nimi cítila. Němci na ně byli ale tehdy naštvaní. Nemohli v hale cvičit. Říkali, ať jdou domů. I mě se po čtyřiceti letech, co jsem v Německu žila, ptali, když zjistili, že nejsem Němka, kdy se tedy vrátím zpátky do své země. Já jsem se ale nakonec vrátila, protože jsem mohla. A to přeji všem, kteří ztratili svou vlast, aby se mohli vrátit do demokratické a bezpečné země,“ poznamenala Heuerová pro server Echo24.cz.

Později se jí to vrátilo, Afghánci na její dobrý skutek nezapomněli. Herečku totiž potkala životní tragédie. Její syn spáchal sebevraždu. Prošla si navíc rozvodem, takže v určité fázi života měla opravdu velmi hluboké deprese, ale pak jednoho dne v obchodě potkala Afghánku, které kdysi pomohla.

„Stěhovala jsem se akorát do Mnichova a ona se nabídla, že mi pomůžou. Druhý den ke mně naběhlo dvanáct Afghánců a odstěhovalo mě. Byla jsem na dně a tohle bylo úžasné gesto, které mi moc pomohlo,“ prozradila.

Po sametové revoluci se vrátila do České republiky a za dětmi do Německa jezdí na návštěvy. Dnes vzpomíná na to, že když v emigraci začínala od nuly a zpívala v německých, ale i v italských ulicích české lidové písně, občas na ni létala rajčata, nebo dokonce kamení.