Biskup Václav Malý, chartista, prozrazuje, že se v okruhu přátel Charty 77 pohyboval rád, rád si s nimi povídal, ale pokud šlo o ateisty, něco mu u nich chybělo - možnost se společně pomodlit, sdílet prožitek víry. Někteří věřící biskupa Malého zase kritizovali za to, že se až příliš politicky angažuje. I přesto s nimi rád sdílel právě tento prožitek víry. A možnost sdílet víru společně je právě jedním z důvodů, proč nezavrhuje církev. Nemálo občanů v ní přitom vidí především mocenskou organizaci, která k víře vlastně není třeba.

„Mám jeden základní důvod, proč zůstávám v církvi - i když to zní od biskupa trochu divně. Bible se ke mně dostala skrze církev, donesla se ke mně přes mnohé generace lidí slabých, silných, dobrých, hříšných až do 20. století. A další generace ji přenesla i do jednadvacátého století. Neměl jsem žádné zjevení či vnuknutí, ale biblická zvěst ke mně přišla přes církev. Potřebuji ke svému životu se o víru dělit, sdělovat ji a zároveň ji korigovat. Nezůstávat v pocitech, ale chci se pomodlit s druhými, ujasnit si ve společenství podobně smýšlejících lidí, čemu věřím. Víra není jen moje představa, ale společné sdílení. Proto potřebuji církev,“ prozrazuje biskup.

Říká to i přesto, že si je vědom řady špatností, kterých se církev dopouštěla, jako je její přístup k Husovi, křížové výpravy, ale i sexuální skandály dneška. O tom všem biskup Malý ví a přece má podle jeho názoru smysl být členem církve. I zde najdeme, jako v každém jiném společenství, lidí dobré i špatné.