„A že prý proto peníze ve zdravotnictví nejsou, protože je někteří rozkradou. Že si však politici už samotný systém nastavili tak, aby za tunelování veřejného zdravotního pojištění nebyl nikdo postižen a vše bylo v souladu se zákonem, to už běžný občan netuší,“ píše.

A dodává: „Před několika měsíci jsem podal trestní oznámení na představitele Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, protože bez výběrového řízení uzavřeli dohodu s předem vybraným zdravotnickým zařízením. Kolikrát se už novináři zabývali otázkou, proč za stejné výkony, se stejným počtem personálu a za použití stejných postupů a materiálů platí VZP rozdílné částky různým poskytovatelům zdravotní péče. Úsměvné byly také zveřejněné přepisy odposlechů mezi lobbisty a politiky o obsazování funkcí ve VZP. Tak proč se nepodívat pod pokličku, ne? Vždyť všechny členy správní i dozorčí rady jmenuje vláda, sněmovna a senát, a z drtivé většiny jsou jmenováni poslanci či senátoři. Prý aby dohlídli na správné hospodaření. Jak to dopadlo? Odcituji vám výsledek mé stížnosti na odložení mého podání policií, jehož vyhotovitelem je Městské státní zastupitelství v Praze, Oddělení ekonomické kriminality:

„Ve shora uvedené věci sděluji, že jsem z Vašeho podnětu ze dne 26.8.2013 přezkoumal postup policejního orgánu, vrchní komisařky kpt. Ing. Dagmar Šandové. Dospěl jsem k závěru, že k věci bylo provedeno dostatečné šetření a rozhodnutí ve věci nezahajovat úkony trestního řízení dle § 158/3 tr. řádu, neboť se o podezření z trestného činu nejedná, je věcně správné. Rozhodnutí je založeno na právním posouzení věci. Je skutečností, že úhrada služeb zdravotní péče zdravotní pojišťovnou není plněním na základě veřejné zakázky. Základním definičním znakem veřejné zakázky je protiplnění. Toho se zdravotním pojišťovnám nedostává, ty pouze realizují úhrady zdravotních služeb jejich poskytovatelům v souladu se zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Zdravotní pojišťovny stojí v tomto ohledu mimo oblast soutěžního práva, nejsou soutěžiteli. Tento názor je konformní i s rozhodovací praxí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (viz. například ÚOHS č.j.:R064/2006/03-10549/2006/300-Fr), ovšem i s ustálenou judikaturou Evropského soudního dvora, lze srovnat rozsudky v kauzách „FENIN“ či „AOK-Bundesverband“. Mgr. Jan Polanecký, v.r., státní zástupce."

A Matějka končí svou úvahu nad způsobem rozdělování prostředků ve Všeobecné zdravotní pojišťovně: „Už chápete, proč byla VZP vždy cílem pro ovládnutí, proč sváděli, svádějí a budou nadále svádět boj o její postavení, a proč do ní stát sypal a nadále bude sypat veřejné peníze, zatímco o opravdové úspory ve skutečnosti nikdo z politiků nemá zájem? Je to prosté. Skrze VZP proteče každý rok na zdravotní péči něco pod 150 miliard korun a přitom jejich rozdělení nepodléhá soutěžnímu právu. Je ryze na rozhodnutí toho, koho politici instalují do funkce, s kým z jejich loutkovodičů smlouvu uzavře a s kým ne, a kolik mu za co bude platit. A to byla tato pojišťovna založena už před 21 roky.“ Smutné, že?