Dnešní zmínka o aktivitách Institutu H21 je motivována studií, kterou aktuálně institut vydal. Nese název „Dezinformace a svoboda projevu v čase války na Ukrajině“ a týká se velice žhavého tématu informační války, která je provázena častými represivními opatřeními ze strany naší vlády a bezpečnostních služeb, která vykulminovala 25. února vypnutím osmi zpravodajských a názorových webů (v dalších dnech k nim přibylo cca 20 dalších). Dokument varuje před zneužitím a právní problematičností „boje proti dezinformacím“ v masovém měřítku, jakého jsme dnes svědky. Píše se zde: „Zákonná opatření mohou být efektivní jedině v případě, že se jasně omezí na postih těch projevů, které představují naléhavou hrozbu. Právní opatření, která mají postihnout i projevy ‚pouze‘ nechutné a zlovolné, znamenají přijetí neústavně vágně definované skutkové podstaty. Právně to vede k zneužitelnosti, společensky to vede ke snížení společenské odolnosti se těmto projevům postavit a efektivně a dlouhodobě jim čelit – tak, jak občanská společnost dnes činí.“

Co je a není dezinformace

Autoři studie se předně zabývají samotným pojmem „dezinformace“ a jeho vymezením, teoretickým i v praxi užívaným. Pro úzké pojetí dezinformací autoři identifikovali následující kritéria: nepravdivost šířeného tvrzení, úmysl klamat, systematická a organizovaná snaha, obzvláště ze strany státních aktérů či jiných skupin. Jak ale správně dodávají, „v českém veřejném prostoru se ‚dezinformace‘ a odvozené pojmy (např. dezinformační web, protidezinformační strategie) užívají v širším významu, jenž v sobě již zahrnuje koncepty, jako jsou propaganda, misinformace, hoaxy, konspirace a podobné. Zásadní je, že toto širší pojetí nemusí splňovat výše zmíněná kritéria. Rozšířené pojetí významu ‚dezinformací‘ postrádá přesnost, a proto je obtížnější o problematice vést konstruktivní diskusi. Dále zde vyvstává legitimní obava ohledně ohrožení svobody projevu a práva na informace, měl-li by se stát aktivně účastnit v boji proti dezinformacím.“

Na příkladech se zde dokladuje fakt, že v dnes vedené debatě o dezinformacích lze často postrádat podstatná věcná kritéria, například šíření nepravdivých informací či jasný úmysl klamat veřejnost. Chybí také doložené zařazení jednotlivých informačních kanálů k deklarovaným zájmovým receptorům. Často je vyslovována teze, že ty a ty weby jsou motivovány a dokonce financovány například z Ruska, ale ještě nikdo nikdy nedoložil, z čeho toto nařčení pochází a čím je lze fakticky podložit. V materiálu čteme velmi přesnou větu: „Široké pojetí dezinformací je v současnosti definováno kruhem: dezinformační weby jsou ty, které šíří dezinformační narativy; dezinformační narativ je to, co je šířeno dezinformačními weby; jedno či druhé je zvoleno veskrze arbitrárně na základě dojmu.“