Oleg Muzyka, který navštívil na několik málo dní Českou republiku, je účastníkem událostí v Oděse 2. května 2014.

Tragická Oděsa

„Jsem jeden z aktivistů, kteří vystupovali na antimajdanu v Oděse. Spolu s dalšími jsem hájil Dům odborů, přežil jsem požár, zůstal jsem naživu, ale byl jsem zatčen a ocitl jsem se ve vězení. Hůře na tom byl můj mladší bratr, který z toho hořícího domu vyskočil a těžce se zranil. Zůstal naživu, ale je invalida,“ konstatoval smutně. „Od června 2014 pobývám v Evropě. Moje rodina, manželka a dcera se nalézají v Oděse. Pokud bych je přestěhoval do Evropy, bylo by to pro mne jako spálení všech mostů. Vím samozřejmě, co se v mém městě odehrává. Jde nám o to, abychom dostali lidi z vězení; a zatím nechceme vyzývat k nějakým pouličním akcím. U nás na Ukrajině máme takové přísloví – dva kozáci, tři hejtmani. O politiku se zajímá v nejlepším případě pět procent obyvatel. Ostatní obyvatelstvo chce prostě jíst a pracovat. Těm lidem je jedno, jaký  prapor nad nimi právě vlaje – ať je rudý, nebo černý,“ konstatoval Muzyka. 

Dále vypočítává: „Za těch necelých pět let jsem navštívil 18 států. Zorganizoval přes 150 akcí, jako například diskusí nebo fotografických výstav nebo filmových festivalů. Moje činnost je zaměřena na prolomení informační blokády, která se děje kolem událostí v Oděse.“

Pramálo uprchlíků z Východu

Nemohl dále prodlužovat platnost svého víza v EU a musel přejít na status politického uprchlíka: „…Protože jsem se už nemohl vrátit na Ukrajinu. Příkladem toho, proč tam nemohu, je to, že německý novinář, kterému jsem dával v roce 2014 interview, byl v roce 2016 deportován z Ukrajiny a má tam na pět let zakázaný vstup. Jsem tedy politickým emigrantem, absolvoval jsem veškerá stádia prověrek. Je to složitý proces,“ posteskl si Muzyka. „V Německu  je statisticky zaznamenáno, že tam bylo v letech 2014 až 2018 podáno 7000 žádostí o status politického uprchlíka z Ukrajiny, ale reálně tento status získalo jen devět lidí. Základním argumentem pro to je, že na Ukrajině není válka. Moji krajané se na mne často obracejí a žádají mne, abych jim pomohl se získáním statusu politického utečence. Když takovou možnost mám a vidím, že ten člověk je opravdu pronásledovaný, tak se snažím mu pomoci.“

Pak se svěřil: „Říkám, že nežiji, ale nacházím se v Evropě a duší zůstávám v Oděse. Snažím se žít tak, jak žijí Evropané, snažím se analyzovat situaci. Když se podaří prolomit informační blokádu, tak v takových okamžicích vidím, co se tam doopravdy děje.“