Bulvární deník The Sun přinesl počátkem letošního března zprávu s provokativním titulkem na téměř celé první straně. Zabírala ji tři slova: Královna podporuje brexit. Myslíte si, že tomu tak skutečně může být, i když se tváří královna neutrálně?

Nezlobte se, ale nepřísluší mi komentovat informaci bulvárního deníku The Sun týkající se názorů královny na brexit.

Tak se zeptám jinak. Jaký názor na případný brexit - tedy vystoupení Velké Británie z EU - máte vy osobně?

Já na brexit nepohlížím emociálně, ale čistě z ekonomického hlediska. Pokud by došlo k vystoupení Británie z EU, tak bychom ztratili pojištění, mnoho bankovních investic, devizový obchod. Mezinárodní oddělení právních firem, účetní společnosti, konzultantské firmy, všechny tyto velké firmy sídlí a mají svá mezinárodní oddělení v Británii a všechny by se musely přestěhovat do Frankfurtu nad Mohanem nebo třeba do Paříže. Jsem si jistý, že jenom na výkonu z těchto odvětví bychom ztratili přibližně 10 procent hrubého domácího produktu (HDP). Proč bychom se měli vzdávat byť jen 5 procent HDP? A kdyby došlo k BREXITU, tak co ho nahradí?

Takže z toho cítím, že váš názor je v Evropské unii zůstat?

Ano. Dalším méně známým faktem je, že dle demografických prognóz bude Velká Británie již v roce 2050 největší zemí v Evropě. Větší než Německo. Tedy – jestli Německo nepřijme další uprchlíky, to by se mohla situace ještě změnit. Velká Británie by se tak stala největší zemí Evropy, co do počtu obyvatel i podle výše HDP a měli bychom to tedy být právě my, kdo Evropě řekne: “Chceme být v Evropě a součástí všech změn”. Myslím, že řada zemí například Polsko či Česká republika, by uvítaly britský přístup a skutečnost, že Británie zůstane v EU. Britové chtějí Evropu zefektivnit. To je totiž náš problém s Evropou, že není dostatečně efektivní. Staneme-li se největší zemí Evropy, tak si myslím, že bychom se měli snažit o změnu pravidel zevnitř – jako člen “klubu”. Nemůžete ale chtít měnit pravidla a fungování jakéhokoliv klubu, pokud nejste jeho členem. Zároveň pokud někdo tímto způsobem klub opustí, tak nemůže očekávat, že k němu budou jeho členové vstřícní a přátelští. Pádným argumentem je i to, že zhruba 50 až 55 procent exportu Velké Británie míří v tuto chvíli do Evropy, ale opačně tomu tak není. V žádném případě nejde 50 procent evropského exportu do Velké Británie. Opravdu chceme tedy v budoucnu jednat o obchodních dohodách s někým, kdo nás bude nenávidět? To by nebylo moc chytré.

Přesto se hodně lidí jak v Británii, tak i u nás, domnívá, že by brexit mohl být řešením. Důvody samozřejmě uvádějí různé.

Jako příklad jisté nezávislosti jsou často dávány země jako Island či Švýcarsko. Zcela upřímně a se vší úctou k Islandu – jeho populace je přibližně 300 tisíc obyvatel. Británie má 64 milionů obyvatel, takže Island je v tomto srovnání vesnicí. A co se týče Švýcarska? To umí a vyjednává smlouvy a navazuje obchodní vztahy již stovky let! Takže jestli se chceme příštích sto let věnovat pouze vyjednávání dohod a obchodních podmínek, tak věřím, že se nám podaří navázat kvalitní dohody, ale prvních pět až deset by mohlo být opravdu hodně nepříjemných. Roste-li nám HDP pozvolna a zničehonic dojde ke značnému poklesu, tak není vůbec jisté, zda a kdy tuto ztracenou část získáme zpět. Brexit by byl naprostá katastrofa!

Dotklo by se to citelně asi i vás osobně?

Významně, neboť v Anglii jsme koupili budovu pro ubytování studentů a v případě, že by došlo ke ztrátě právních, konzultantských a účetních firem, tak by to samozřejmě ovlivnilo také univerzity a ztratili bychom i studenty. Určitě bychom byli mnohem opatrnější při dalším investování v Anglii. A naopak jiné země jako například Francie či Německo by z toho profitovaly. Například investicím do kancelářských prostor ve Frankfurtu nad Mohanem či Paříži by se jistě dařilo lépe.

Když se objeví nějaký problém, je důležité o něm hovořit a vysvětlit společnosti. Jak je otázka brexitu komunikována ve Velké Británii ve sdělovacích prostředcích?

Vystoupení z EU je ve Velké Británii komunikováno jako velké riziko, které bychom neměli podstoupit. Byl jsem požádán, abych řekl, že opustit EU je velké riziko. Je to těžké, já mám určitou míru rizika rád! Vždyť i proto jsem v lednu roku 1990 přišel do České republiky a začal tu podnikat. Podnikáte-li, tak vždy podstupujete určitou míru rizika. Můj pohled na celou věc je tedy čistě ekonomický. Chtěl bych vidět toho, kdo dá dohromady všechny výše uvedené společnosti a jejich ekonomické výkony tak, aby nedošlo k již zmiňovanému poklesu HDP. Proč by tedy někdo s vidinou takové ztráty hlasoval pro brexit?

Je to důležitá událost, určitě existují ve Velké Británii nějaké aktuální průzkumy veřejného mínění. Jaké ukazují možné výsledky?

Průzkumy veřejného mínění nejsou moc věrohodné, jako příklad lze připomenout průzkumy z posledních voleb. Nicméně na průzkumy veřejného mínění v Británii se můžeme podívat ze dvou úhlů pohledu. První jsou oficiální statistiky, které jsou poměrně vyrovnané, ale stále ve prospěch setrvání Británie v EU. Druhou možností jsou sázkové kanceláře, kde je nyní poměr 30 : 70 pro setrvání, kdy 30 procent sází na vystoupení země z Unie a pravděpodobnost toho, že zůstaneme, je nyní 70 procent. Ale kdyby se v Londýně, kde už v minulosti teroristé útočili, cokoli stalo, tak se to samozřejmě může změnit.

Jsou vaši obchodní partneři připraveni na BREXIT?

Nemyslím si, že existuje někdo, kdo je na Brexit připravený. Ale jsem si jistý, že velké společnosti o možném dopadu tohoto kroku a minimalizací ztrát jistě přemýšlejí.

Jaké nálady momentálně panují v Británii? Také je tam tak citelná rozpolcenost, jakou jste možná zaznamenal u nás v Česku?

V Británii mohou vznikat podobné nálady jako tomu bylo v případě Skotska. Pokud 45 procent Britů je pro odchod a 55 procent pro setrvání, tak to není dobré, protože mnoho lidí bude nešťastných. Je třeba ovšem i tady, u vás, uvědomit, že Česká republika též jednoduše nemůže opustit EU. Už jenom proto, že 35 procent podílu na českém HDP je exportováno do EU. Jedná se o jeden z největších podílů na světě. Všichni čeští občané a zaměstnanci, kteří se na tomto čísle podílejí, prostě musejí volit pro setrvání v EU, jinak by ztratili svou práci.

Existuje podle vás nějaká možnost na sjednocenou Evropu, která by uměla vyřešit uprchlickou krizi?

Myslím, že vše lze vnímat především jediným pohledem – a tím je pohled jediné ženy (Angely Merkelové – pozn. red.). A pak také optikou toho, že Afrika a Blízký východ mají miliardy lidí, zatímco my v Evropě máme zhruba 350 milionů obyvatel. Takže je to otázka, KDY příliv uprchlíků zastavíme, ne JESTLI ho zastavíme. Zjišťoval jsem si vzdálenost mezi Sýrií a Saúdskou Arábií a je to v řádu pouhé stovky kilometrů! Prostě nechápu, proč jim nikdo neřekne, podívejte se, na rozdíl od tisíce kilometrů vzdáleného Německa máte daleko blíže Saúdskou Arábii, což je jedna z nejbohatších zemí světa. Mají tam stejné náboženství, stejné morální hodnoty, proč nechtějí tam? Proč riskují životy na lodích a nejdou k sousedům?

Jaký názor máte na další politický vývoj, nemáme se obávat nárůstu extremismu?

To je právě problém, extremismus s vysokou pravděpodobností bude narůstat. Příčiny není těžké dlouho hledat. Já sám jsem emigrantem. Moje matka se narodila v Čechách, v roce 1949 utekla z Československa a můj praděda pochází z Ruska. Moje rodina však do Velké Británie přišla s tím, že se chce do místního života zapojit a akceptovala podmínky této země. Moje matka, babička a teta změnili svůj rodný jazyk. Moje čeština je tak v tuto chvíli lepší než čeština mé matky.

Ve Francii a v Německu je dost dobře vidět, jak (ne)ochotní jsou uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí integrovat se do společnosti a přizpůsobit se. Anglie přijme 400 tisíc migrantů nejen uprchlíků ročně. To, co nyní dělá Německo, dělá Británie přepočtem každých dva a půl roku a dokáže migranty daleko lépe zapojit do společnosti. Přesto riziko extremismu nelze podceňovat.

V České republice pobýváte velkou část roku. Určitě sledujete, co se děje u nás. Jak vnímáte naši současnou politickou scénu?

Musím konstatovat, že v České republice to vůbec není špatné. Vládní koalice funguje, samozřejmě nic není ideální, ale opravdu není to vůbec zlé. Ekonomicky se Česku bude dařit, zvláště po zavedení elektronické evidence tržeb (EET). Myslím, že ještě vůbec netušíte, jak dobré to pro zemi bude.

To je trochu překvapivý pohled. Většina lidí v Česku EET vnímá spíše negativně…

Vysvětlím to ještě jinak: Kdyby můj obchodní záměr byl prodávat zboží a okrádat stát, peníze bychom vydělali jenom, kdybychom podváděli. Investovala byste do takové společnosti? Stala byste se její ředitelkou? Argumenty proti EET mi nedávají smysl. Česká republika má veřejný dluh 45 procent k HDP a jedním z hlavních důvodů je, že lidé neplatí daně. EET udělá podnikání víc férové. Firmy, které jsou poctivé, se budou moci dál rozvíjet. Za posledních deset let jsem otevřel jen jeden obchod. Konkurence, která daně neplatí, může peníze z prodeje použít na nájem a může nabídnout za nájem více. Já daně řádně odvádím a nemůžu s nimi soupeřit. V mém oboru podnikání se platí nájem 15 – 20 procent z prodejů, ti co daně neplatí, ale můžou za nájemné platit dvakrát vice. Lidem platí mzdy na ruku a my platíme sociální, zdravotní pojištění a další výdaje. Za zaměstnance, který si u mě vydělá 20 tisíc korun čistého, já ale platím zhruba 35 tisíc korun. Opravdu věřím, že s EET se všechno zlepší. Obchody nezbankrotují, ale poklesnou nájmy.

Když už jsme u té politiky, máte nějaký svůj osobní tip, kdo by mohl nebo měl být dalším prezidentem v ČR?

V průzkumech veřejného mínění u vás současný prezident jednoznačně vede. Ale myslím, že další prezident České republiky by měl být někdo apolitický, s bohatými zkušenostmi. V tomto ohledu by se mně osobně líbil Vladimír Dlouhý. V politice byl před dávnou dobou a teď v Hospodářské komoře vykonává mnoho prospěšných věcí.