Mladá žena má podle vlastních slov dojem, že se na ni teď kultura valí ze všech stran a velmi to oceňuje, takhle nějak si představuje ráj. Velkou zásluhu na tom podle jejího názoru mají lidé z Žít Brno v čele s Matějem Hollanem.

„Před půldruhým rokem se se změnou v brněnské komunální politice pohnula řada věcí. Proměnila se atmosféra na magistrátu a na kulturním odboru, kam doputovaly peníze, za něž se dá kultura dělat důstojně. Lidé z hnutí Žít Brno otevírají důležitá témata a umožňují obyvatelům i turistům město opravdu prožít. ... Dům umění vynáší každý druhý rok sochy a originální instalace do ulic, kde každoročně probíhá i přehlídka divadel Na prknech, dlažbě i trávě a letos poprvé také Maraton hudby Brno, Moravská galerie se jako první v ČR rozhodla zrušit vstupné do svých stálých expozic a zdarma lze navštívit i největší středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení. V posledních letech mám pocit, že se umění na člověka v Brně doslova valí. Takhle si představuju ráj,“ poznamenává Tučková.

Kateřina Tučková se navíc stala i jednou z tváří kampaně Hate Free Culture

Hodně se toho podle jejího názoru změnilo, když v Brně proběhla Pouť smíření, během níž se primátor města Brna Petr Vokřál (ANO) omluvil obětem divokého poválečného odsunu z Brna. Festival Meeting Brno se snaží na tento počin navázat.

„Zrodil se Meeting Brno, během kterého by se měla jedinečná brněnská historická zkušenost každoročně připomínat a zároveň i diskutovat v kontextu s nějakým aktuálním tématem. To se letos nabídlo samo: všichni z organizačního týmu se zabýváme uprchlickou otázkou, ve které jde vlastně o podobnou zkušenost, jakou zažily milióny lidí v roce 1945 – o ztrátu a znovunalézání domova,“ doplňuje spisovatelka.

Kateřina Tučková se navíc stala i jednou z tváří kampaně Hate Free Culture. Ráda by zmírnila obavy z migrační krize, které podle jejího názoru přifukují média. Obavy a nechuť se přitom projevují nejen ve vztahu k uprchlíkům, ale např. také k Romům. Dobře je to vidět v Brně kolem Cejlu, který lidé často vnímají téměř jako romskou no-go zónu. Žena o tom ví své, neboť v této části města žije.  A dozvěděla se, že zdejší problémy dost úzce souvisí s odsunem Němců. Kdysi v této části města žili Židé, po jejich odchodu Němci a když odešli i ti, byli na Cejl nastěhováni Romové.

Pokud jde o uprchlíky, obává se, že se Češi budou jednoho dne stydět za to, jak málo pomáhali uprchlíkům jen proto, že se báli podělit o svůj blahobyt. Spisovatelka se nebojí říci tento svůj názor nahlas, byť jí je jasné, že si tím pravděpodobně odradí řadu čtenářů.

„Obávám se, že se jednou budeme stydět, jak málo jsme uprchlíkům pomáhali a jak trapně jsme hájili vlastní zahrádky proti hordám, které nepřišly,“ říká.