Už v době, kdy vysoký unijní úředník Ladislav Miko do Venezuely přicestoval, bylo prý ve vzduchu cítit velké napětí. Místní lidé prý dávali režimu maximálně dva měsíce. Napětí se projevovalo dlouhými frontami na jakékoliv zboží. Ve Venezuele prý chybějí základní potřeby, jako je toaletní papír, potravinový olej, mouka. Toho zneužívají překupníci.

Vláda prý rozděluje peníze bez efektu

Miko byl naposledy ve Venezuele v roce 2005, a tak mohl srovnávat. Postupné zhoršování situace je tam prý dobře vidět. Přiznal, že za prezidenta Hugo Cháveze, od jehož předčasné smrti v těchto dnech uplynul jeden rok, „se stala spousta věcí, které místní obyvatelé vnímali pozitivně“.

Na protesty prý Chávezův nástupce Nicolás Maduro reagoval tím, že mezi nejchudší části obyvatelstva rozděloval peníze. Ovšem bez většího efektu. Prý jsou dávány peníze Indiánům na to, aby si pořídili zemědělské pozemky a hospodařili na nich. Protože však Indiáni nemají k farmaření vztah, za peníze si pořizují motorky či automobily.

Na jihu nepokoje neprobíhaly

Za další příklad špatného hospodaření dává situaci, kdy uprostřed pralesa byl postaven fotbalový stadion. V indiánské vesnici, od níž je k nejbližší civilizaci 300 km, mají stožár se satelitem, a mají tak dostupný telefon. „Ale nemají co jíst,“ podotkl Miko.

 Ve Venezuele je společnost rozdělená, zatímco protesty zasáhly rozvinutější sever, na jihu prý žádné nepokoje neprobíhaly. Jen v ulicích byl zvýšený počet hlídkujících vojáků.

Na otázku, jakou chybu venezuelská vláda udělala, že situace dospěla až k nynějším protestům, Miko uvedl: „Měl jsem silný pocit, že lidé schopní a iniciativní dostali za vyučenou, ti neschopní se dostali k moci.“