V uplynulém týdnu bylo zajímavé sledovat, jak zvláštní odezvu vyvolaly v českých médiích slovenské volby. „Česká mainstreamová média, jak si často říkáme, jsou vždy nějak názorově vychýlena. A při jejich sledování máme celkem jasno, jaký názor novináři či média zastávají a jakou barvu hájí. U slovenských voleb to bylo zvláštně rozpohybované, protože výsledek zaskočil všechny, a to dokonce i ty největší demagogy mezi českými novináři. Když čtete nebo posloucháte komentáře, tak získáte dojem, že čeští novináři mají radost, že ten ‚ošklivý a nesympatický‘ Robert Fico dostal na frak a nezvítězil s tolika procenty, jak asi zvítězit zamýšlel a jak zvítězil v předchozích volbách. Měl jsem pocit až takové zvláštní škodolibosti, když čeští novináři mluvili o tom, že Fico v podstatě ve volbách prohrál, což je samozřejmě naprostý nesmysl,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Škodolibost se projevovala i v takových drobnostech, kterou bylo možné postřehnout při komentování výsledků slovenských voleb v České televizi a konkrétně při jednom ze vstupů zpravodaje Michala Kubala. „Pan Kubal po sečtení všech hlasů prohlásil, že Smer dostal ‚něco přes dvacet sedm procent‘. Přitom pod jeho hlavou běžela v dolní liště obrazovky zpráva, že dostal téměř 29 procent. Této dvojí interpretaci České televize člověk moc nerozumí. Přitom Fico dostal 28 a něco. Je to ‚něco přes dvacet sedm‘, ale také to může být i necelých dvacet devět. Kde tedy je pravda? Podstatné je, že pan Kubal chtěl říci, že to je něco přes dvacet sedm, protože sedmička vypadá opticky zajímavěji než osmička nebo devítka. To jsou takové naschvály, drobné šťouchy, kterými redaktoři České televize sledují nějakou svoji vlastní politiku, nevím jakou, nepolezu jim do svědomí, to nechť se sami vyjádří, kdo z nich by chtěl,“ vybízí mediální odborník.

Informací o tom, kdo se dostal do slovenského parlamentu, je u nás málo

Všímá si, že se na jedné straně aplauduje tomu, že Fico dostal méně než minule, na druhou stranu se nezmiňuje, že druhá nejsilnější strana má méně než polovinu Ficova výsledku. „A vůbec se nezmiňuje, co jsou zač ostatní strany, sdružení a spolky. Informací o tom, kdo se dostal do slovenského parlamentu, je v našich médiích velice málo. Jen se neustále mantruje pouze Fico a Kotleba, přitom je tam dalších šest subjektů. Taková SNS se do parlamentu vrátila po jednom období, a to je pro ni obrovský úspěch. Ale neslyšel ani nečetl jsem jedinou analýzu, čím to je dáno, že se právě SNS vrátila. Jestli to není tím, že Ficova protimigrační rétorika našla ohlas v celé společnosti, a proto se vrátili k urnám také bývalí voliči SNS, kteří minule volit nebyli. Už se nezmiňuje, že to může mít i tuhle souvislost,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Kdyby byl odkázán jen na česká média, nevěděl by, proč je SNS zpátky v parlamentu, kdo ji teď vede, jakým směrem, jestli se hlásí spíše k nacionalistickým tradicím Jána Sloty, nebo národoveckým tradicím Víťazoslava Mórice z počátku existence strany. „O SNS víme jen, kolik dostala procent a že je nepochybným hráčem na slovenském politickém poli. Takových otevřených otázek je tam dalších šest. Co se týče pana Kotleby, tak to je samozřejmě velice znepokojivý fenomén, protože Kotleba je nepochybně produktem dnešní evropské politiky. Vsadil svoji veškerou rétoriku na to, jak koneckonců přiznal i v nedělní televizní reportáži, když se ho ptali, čemu připisuje svůj úspěch, tak odpověděl: ‚No přece tomu, že většina mainstreamových politiků poslouchá pouze to, co jim říkají z Bruselu nebo z mezinárodních kontextů společenství, ale nikdo z nich si nevšímá pocitů slovenských občanů. Tak já dělám právě to druhé.‘ A zjevně vsadil na správnou kartu,“ myslí si mediální analytik.

Nasazováním čertovských rohů se Kotlebova pozice jen posílí

Za neuvěřitelné považuje, že Kotlebova Ľudová strana Naše Slovensko dostala v Bratislavě pět procent. „Přitom je to v podstatě proletářská strana, která vznikla na základě sociálně velmi problematického a velmi chudého středoslovenského kraje, koneckonců Kotleba je županem Banskobystrického kraje, má tam svoje nejsilnější zázemí. Tyto protestně se profilující partaje vždy vycházejí z nějakého sociálního neklidu, to je zákon, vždy to tak platilo a platit bude. Ale že dokázal oslovit pět procent Bratislavanů, to je dost neuvěřitelné. Navíc tím, jak se Kotleba démonizuje ve všech médiích, tak tím se projevuje špatná taktika politických propagandistů. Když budeme lidem jako Kotleba nasazovat čertovské rohy, tak z nich toho čerta vyrobíme, i kdyby to byl anděl. Posílíme ho tím, dostaneme ho do pozice hrdiny, do pozice odstrkovaného ‚génia‘ a jakéhosi undergroundu, který má vždy obecně velkou sympatii. Takže to je jedna chyba za druhou,“ míní Petr Žantovský.

Slyšel i politologickou úvahu ze Slovenska, že se hraje možná na to, že Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka i Smer-SD Roberta Fica nedohodnou žádnou koalici a že se ustanoví nějaká úřednická vláda, která získá podporu v Národní radě Slovenska na omezený mandát, třeba rok, a během něj se strany připraví na předčasné volby. „Pokud k tomuto slovenská politická scéna dospěje, tak to bude dramatická chyba. Ne proto, že by úřednická vláda nedokázala vládnout, to by určitě dokázala, možná mnohem lépe než politická vláda, to je věc odbornosti členů vlády, ale tohle řešení by bylo důkazem totální neakceschopnosti politické scény reagovat na realitu. A pokud by za těchto okolností byly volby za rok, tak se vsadím, že Kotleba bude mít dvojciferné číslo,“ konstatuje mediální odborník.

Prázdná slova a sociologovo lkaní nad proevropskými stranami

V té souvislosti považuje za příznačné, že si do České televize pozvali na komentář ke slovenským volbám Michala Vašečku, sociologa z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. „Hodnotil je z pozice amalganoidní, liberální rétoriky, která je v českých zemích reprezentována takovými stranami, jako bývala Unie svobody nebo Čtyřkoalice, taková intelektuální rozvařenina, která neříká tak, či tak, ale má pocit, že na její slova vždy dojde. Pochopitelně že pan Vašečka byl velmi kritický vůči Ficovi, jak jinak. Zaujalo mě, když prohlásil, že na Slovensku budou mít problémy ‚proevropské strany‘. Tak se ptám, které ze stran na Slovensku jsou ty proevropské. Sulíkova strana je konzervativní a kritická vůči Evropské unii, Slovenská národní strana to má přímo v názvu, Kotleba zcela určitě žádný proevropan není, tak koho tam máme?“ ptá se Petr Žantovský.

V úvahu přichází snad jen politické hnutí Sme rodina Borise Kollára, o němž se jako o proevropském hovoří. „Ale když se Slovenská demokratická a kresťanská únia paní Radičové a pana Dzurindy nebo slovenské varianty na Unii svobody nedostaly do parlamentu, tak to mají určitě problém. Ale mně přijde bizarní sám ten výraz ‚proevropská strana‘. Cožpak je něco protievropského na tom, když slovenský premiér v souladu s názorem většiny svého národa odmítne kvóty na migrace? Komu slouží premiér? Lidem své země, nebo nějaké evropské byrokracii? Nebo komu vlastně má takový člověk sloužit? Co to je proevropská strana? To nám pan Vašečka nevysvětlil. Nicméně to je floskule, kterou se kdekdo neustále ohání. Je to ale zcela prázdné slovo a víc komentářů k tomu nemám,“ uzavírá mediální analytik první téma.

Speciál ČT vznikl jako příležitost kopnout si do prezidenta

Druhé téma se týká třetího výročí Miloše Zemana v úřadu prezidenta, čemuž Česká televize ve středu věnovala speciální 90´ ČT24, což je její nový interaktivní zpravodajský pořad. „Nejprve jsem si položil otázku, proč vlastně. Ne že by prezident nebyl důležitá politická postava, ale výročí jeho pobytu ve funkci není důvodem k zásadnímu publicistickému pořadu tohoto typu a tohoto rozměru. Mám dojem, že vznik tohoto pořadu měl dva úplně jiné důvody než to, že by někdo chtěl prezidenta připomínat. Jednak to byla další pěkná příležitost, jak si do Zemana kopnout, a za druhé je to mnohem méně pracné, jednodušší a bez rizika než dělat speciál o opravdových problémech, například o migraci, o ekonomické situaci, o devalvaci české měny a podobně. To jsou zásadní věci, které ovlivňují náš život mnohem víc než to, co si redaktoři České televize myslí o panu prezidentovi,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.