Špinavou hru na téma "Pojďte k nám, my k vám taky nelezeme", hraje s obyvatelstvem podle přírodovědce Jiřího Jírovce prezident Miloš Zeman, který svými výroky o uprchlících možná sbírá politické body, ale současně se pohybuje na úrovni nejnižších lidských pudů, jež neznají pojem lidskost. Hrají ji prý i předseda vlády Bohuslav Sobotka a "překabátěný" účastník Lánské schůzky, nyní ministr vnitra Milan Chovanec (oba ČSSD). Jírovec nesmlouvavě tepe v komentáři pro ParlamentníListy.cz všechny, kteří vydělávají na neštěstí imigrantů.

Jako za Železné opony

"Tito dva pánové se rovněž snaží zabodovat. Částečně tím, že neposkytují žádné podstatné informace a částečně zřizováním vězení pro uprchlíky. Hrají ji i média, která se vlády ani prezidenta pro jistotu na nic neptají. Ve zprávách ČT 24 se objevil údaj, že během několika let bude policie potřebovat místo pro asi sedm tisíc běženců. ČT má svoje editory a experty, ale ty ani vzdáleně nenapadne ptát se proč, když nejsme přijímací země, zachycené uprchlíky obratem navrátíme přes ty hranice, odkud přišli," začíná.

"Princip přijímací země, tedy té první, již označujeme za svobodnou, a cílové země, tedy té, která podle vlastního výběru přijímá uprchlíky z přijímací země, existoval v době mé emigrace," jak říká Jírovec, v polovině osmdesátých let, a pokud vím, nebyl nikdy podstatně změněn. Před rokem 1989 tvořila Železná opona onu pomyslnou hranici mezi svobodou a nesvobodou.

"Pro Čechoslováky, úpějící pod jhem komunistického teroru, byly přijímacími zeměmi Rakousko a Západní Německo, pokud jejich hranice byly překročeny z Československa. Zbývající přijímací země, Dánsko, Švédsko a Finsko, musely být dosaženy buď přímou leteckou linkou z Prahy anebo lodí z Polska. Do Švédska se nedalo emigrovat přes Dánsko a do Dánska přes Západní Německo. Ve Švédsku navíc platilo pravidlo, že hraniční policie mohla potenciálního emigranta obratem posadit zpátky na loď, kterou přijel. Úřady měly povinnost přijmout žádost o azyl jen od lidí, kteří se na policii přihlásili po čtyřiadvaceti hodinách pobytu na švédské půdě," vzpomíná.

Líčení o Kanadě

Přijímací zemí bývala i Kanada, dodává Jírovec, který tam přes Jugoslávii emigroval v roce 1987. V době, kdy mezi Kubou a Československem létaly Iljušiny 18, bývala technická přestávka v Ganderu. Tam bylo možné letadlo opustit a požádat o azyl. Většinou šlo o lidi, kteří si zaplatili turistický zájezd na Kubu. Někteří z nich se rozhodli, že si ten zájezd užijí a vystoupí v Ganderu až na zpáteční cestě. Někdy měli smůlu, protože letadlo občas zvládlo cestu bez mezipřistání. V sedmdesátých letech nastoupily Iljušiny-62, které létaly nonstop z Prahy do Montrealu a Toronta. Takže odpadl Gander. Přímá linka mezi Prahou a Kanadou byla zrušena v době, kdy se z Česka snažili dostat za moře Romové. To byla politicky svrchovaně nepříjemná záležitost, protože přiznáním politického azylu Kanada potvrzovala, že Česko není svobodná země.

"Kanada celý problém vyřešila pokrytecky tím, že pro Česko zavedla vstupní víza. To se nelíbilo EU, ale ta stejně pro Česko nic neudělala. Změna nastala až v době, kdy kanadská vláda potřebovala podepsat s EU jakousi obchodní dohodu. Zrušila víza a současně připsala Česko na svůj seznam bezpečných zemí, tedy těch, jejichž občané nemají důvod žádat Kanadu o politický azyl. Snaha o uchování vlídné tváře byla za, dnes již zapomenutou, konsulární dohodou mezi Českem a Velkou Británií z 18. července 2001. Ta měla umožnit, aby britští úředníci, předsunutí na Ruzyň, mohli nežádoucím osobám překazit vstup do letadel mířících do jejich země. Pak by nikdo nemohl vinit Británii, že na svém území odmítá, z rasových či jiných důvodů, žadatele o politický azyl. Mezi přijímacími zeměmi byla v polovině osmdesátých let i komunistická Jugoslávie. Úřad OSN pro uprchlíky měl v Bělehradě svoji kancelář, která vyhodnocovala žádosti podané uprchlíky v Jugoslávii," popisuje dál pro ParlamentníLIsty.cz.

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA

Důvody k přijetí uprchlíka

Česko není přijímací zemí, protože nehraničí se žádnou nominálně nesvobodnou zemí. Přímé letecké spojení lze pominout, protože vzdušná cesta je kontrolovatelná prostřednictvím víz. Česko tedy vrátit kohokoli do příslušné první svobodné země může. Česko tedy podle Jírovce nepotřebuje budovat žádné záchytné tábory. Jedině přijímací země má povinnost vyřídit uprchlíkovu žádost a tak či onak rozhodnout. Má-li žadatel dostatečně pádné argumenty, je mu podle mezinárodních pravidel poskytnuta pomoc.

"Zde je třeba vysvětlit, že důvodem k přijetí uprchlíka není válka, svrab, neštovice a jiná bída, ani strach o děti. Tedy trable, které postihují celou populaci an blok. Proto občany Česka nikterak nevzrušuje několik miliónů uprchlíků, kteří jsou za hranicemi Sýrie. Žadatel se musí odlišit od stáda. Třeba prostřednictvím velmi selektivního odkazu na porušování lidských práv. Pomoc přijímací země obecně spočívá v poskytnutí stravy, střechy nad hlavou, minimální lékařské péče a zprostředkování kontaktu s cílovou zemí, tedy se státem, který je ochoten uprchlíky přijmout. Uprchlík, jemuž je poskytnuta přijímací zemí ochrana, dostane seznam cílových zemí a z něj si zvolí tu, která mu připadá nejvhodnější. Cílová země naopak dostane seznam těch, kteří o ni mají zájem. 'Proklepne' si je a pokud je neodmítne hned v prvním kole, zařídí pro ně příslušné procedury včetně lékařské prohlídky. V okamžiku, kdy se uprchlík dostane do cílové země, dostává pomoc prostřednictvím existující infrastruktury, aby se mohl postupně začlenit do společnosti. Úroveň podpory se samozřejmě liší zem od země," vypočítává.

Například v Kanadě, jak vzpomíná Jírovec, měli političtí uprchlíci nárok na roční sociální podporu, která skončila v okamžiku, kdy člověk přijal jakoukoli práci, půlroční kurs angličtiny a ubytování v hotelu nebo motelu do té doby, než se podařilo najít vhodný byt. Pro rodiny existovala centra, která pořádala doplňkové kursy angličtiny a nabízela hlídání dětí. Kanadská infrastruktura fungovala celkem dobře, až na pomoc při hledání práce. K podpoře je nutné dodat, že letenky do Kanady a kauce na nájem byly na půjčku.

O idiotských věcech

"Představa, že cílová země umístí uprchlíky někde ve vzdálených oblastech, je mírně řečeno idiotská. Potřebují jít tam, kde se vyplatí zřídit infrastrukturu a hlavně kde je větší naděje na získání práce. Česká republika může být jednou z cílových zemí v EU. Nic víc a nic míň. Z uvedeného modelu přijímací versus cílová země vyplývá, že Česko přijme jen ty, kteří do Česka vůbec přijít chtějí a z nich pak jen ty, kteří se budou hodit. Zemanova věta 'nikdo vás sem nezval' je vlastně nepřímou pomluvou jeho republiky," podotýká.

Potíž je podle Jírovce v tom, že politika USA a Západu vyvolala obrovskou migrační vlnu. EU musela následně připustit, že země jako Itálie, Řecko a Maďarsko nemohou samy situaci zvládnout a je tedy zapotřebí přesouvat uprchlíky plynuleji do cílových zemí EU. Kupodivu se nikde nemluví třeba o Kanadě a USA. Tak vznikl nápad s kvótami pro členské země EU. Jinak řečeno, EU žádalo členské země o projevení solidarity k sobě navzájem. Uprchlíci v tom jsou vlastně vedlejší.

"Sobotka nehraje čistou hru a proto se ani slovem nezmíní o tom, že si Česko patrně nemůže dovolit luxus nepodílet se na krizi vůbec. Třeba by nám to EU vrátila méně laxním přístupem k dotacím. Média se na takové věci samozřejmě neptají. Zprávy se týkají prezidentských laviček, dopravních nehod a teplého léta. Nanejvýš se dozvíte, že pomatené občanstvo šílí z představy uřezávání hlav a vyhýbá se snědším pokladním v prodejnách. Ostatně podřezávat hrdlo se naučili Mašíni již ve skautu," dodává.