Včera jsem se vydal na anarchistickou demonstraci proti shluku „pravých reprezentantů“ českého „národa“, kteří se hodlali sejít u Pražského hradu, aby si vyslechli své tvrdě zabedněné vůdce, kteří je varují před údajnými hordami islámských nájezdníků, a tím pádem hrozby konce českých bílých křesťanských dějin.

Vystoupil jsem na stanici Hradčanská společně s davy reprezentantů toho ryzího češství a společně jsme se vynořovali pomocí eskalátoru z nitra Blaníku, abychom „zachránili“ lid český. Chybka se však vloudila do majestátního výstupu na světlo boží, když si jeden z těch novofašistických vlastenců všiml, že jedu s nimi vzhůru z nitra hory a začal náhle ječet jako plísní ochraptělý rytíř: „To je ten Kohout.“ V tu ránu se přede mnou i za mnou mezi ostatními rytíři ozvalo skandování „Čechy Čechům a Kohouta zabít, Kohouta zabít.“ Uvědomil jsem si, že nejsem asi Čech a tudíž jsem asi překážkou „osvobození“ hrdého národa českého a poměrně rád jsem na konci výstupu zahlédl policisty, kteří na nás čekali. Jeden z blanických Čechů se na mě ještě sápal, ale ostatní ho zadržovali s bohabojnými výkřiky: „Pozor, jsou tady fízlové.“

Pochopil jsem, že v našem „demokratickém národu“ nemůžu společně odkráčet na demonstraci vyjádřit odpor proti jejich rozkládajícím se mozkům, které zamrzly v nitru hory po staletí a snad poprvé vyjíždějí na jim neznámé globalizační světlo. Vrátil jsem se proto do podzemí a přejel na Malostranskou stanici a tam jsem si nasadil kapuci a nepoznán jsem se přidal k dalším „bojovníkům“ za češství kráčejícím vzhůru Nerudovou ulicí a vláčejícím prapory xenofobního Bloku proti islámu.

Všiml jsem si, jak je celkem snadné rozeznat tyto Čechy od ostatních cizinců. Naši čeští hrdinové mají zvláštně tvarované hlavy připomínající horu Říp. Nahoře malá vyholená mozkovna nesená statnými šíjemi.

Vstup na Hradčanské náměstí byl zablokován policií, která mi vysvětlila, že mě dále nemůžou pustit, protože je zřejmě v mém zájmu, abych se nedostal mezi bojovníky za novočeskonacistické ideje. Počkal jsem tedy na průvod odpůrců konvičkovských a sešel s nimi až na Malou Stranu.

Když jsem U Lužického semináře míjel dveře domu číslo 18, ve kterém jsem kdysi za totality bydlel a jako chartista a disident tam pořádal akce na podporu lidských práv, tak jsem si všimnul světově známého bojovníka za lidská práva na celé zeměkouli Ai Weiweie. Přistoupil jsem tedy k němu a s chutí mu podal zprávu o lidských právech v naší xenofobní dolince uprostřed Evropy. Zdůraznil jsem, že většina českého lidu schvaluje zavírání ubohých uprchlíků z válek do místních koncentračních táborů, a to i s dětmi, které měly to štěstí, že se při úprku z válek, které naše honosná civilizace vyvolala, neutopily jako stovky jejich soukmenovců.

Řekl jsem mu, že Český národ by se měl teď přejmenovat na Český nádor. 

• Více k sobotním demonstracím ZDE