Koronavirová epidemie vyzdvihla do popředí téma potravinové soběstačnosti. „Nikdo netvrdí, že bychom měli být stoprocentně soběstační ve všech komoditách. Jenže pokud se na téma díváme z hlediska národní bezpečnosti a momentálně máme za sebou zkušenost koronavirové epidemie, tak vidíme, že jednotný trh přestal ze dne na den fungovat a najednou vznikl problém,“ říká Doležal.

Problém je především fakt, že ceny některých potravin výrazně vzrostly, například paprika nebo květák se prodávaly za sto korun. „Zrovna ovoce a zelenina nejsou na rozdíl třeba od pšenice nebo sušeného mléka ‚globální komodity‘. Proto by pomohlo, kdybychom byli alespoň v těchto komoditách z větší části soběstační,“ konstatoval šéf Agrární Komory.

Diskuse o povinném podílu českých potravin v obchodech byly podle Konečného částečně špatně interpretovány. „Návrh zákona nebyl tím nejlepším na světě, rozhodně se však netýkal zboží, jako jsou banány, pomeranče, ale jen toho, co jsme schopni sami vypěstovat,“ podotkl.

Pokud tady bude existovat lepší prostředí pro podnikatele v zemědělství, a tím nemyslí povinný podíl českých potravin, ale větší podporu lokální výroby a spotřeby, je přesvědčen, že jsme schopni být v některých komoditách soběstačnější.

Vyhnuli bychom se pak například inflačním tlakům s dopadem na spotřebitele, protože dovoz něco stojí. Zároveň se dnes řeší i uhlíková stopa výroby a přepravy potravin. Další věc je pozitivní vliv na krajinu.

„Letecké záběry u hranic s Rakouskem ukázaly rozdíl, kdy českou krajinu pokrývají nevzhledné lány kukuřice a řepky. I my bychom mohli mít více ovoce, zeleniny a krmných plodin,“ uvedl. Stejně tak bychom mohli mít i více krajinných prvků, jenže právě kvůli obchodní politice řetězců máme problém ovoce a zeleninu lokálně vypěstovat a lokálně prodat a také máme daleko nižší dotační podporu na hektar.“

Český spotřebitel by měl podle konečného rozhodovat o tom, jestli si koupí polské, německé nebo české máslo. „Je potřeba se spotřebitelem pracovat a ne mu něco nutit,“ uzavřel Konečný.