Publicista Petr Ludwig ve svém dalším rozhovoru pořadu Deep Talks vyzpovídal tvůrce filmu Havel Slávka Horáka a koproducenta Václava Dejčmara. Film zachycuje jeho život v časech komunistické normalizace. Snímek končí rokem 1989. Film vyvolal řadu rozporuplných reakcí. Některým divákům se líbil, jiní ho označili za prázdnou skořápku, za „odpad“, za „blábol“, který prý mohou chválit jen diváci bez mozku.
Na otázku, proč si vybrali zrovna film o Havlovi, odpověděla dvojice tak, že Slávek Horák byl spolu s Václavem Dejčmarem na festivalu Palm Springs v Kalifornii a tam je to prostě napadlo. Prý spousta lidí filmu vyčítá, že je to příliš zjednodušující verze komplexní historie, což je prý záměrně, jelikož Havel je velmi komplexní téma. Osobně si však myslí, že se jim to zjednodušení podařilo. Od Dagmar Havlové obdrželi velmi pozitivní recenzi. „My jsme na začátku, já, když jsem oslovil paní Havlovou s tím, že mám scénář, který se zabývá disidentskými léty jejího manžela, tak samozřejmě k tomu přistupovala s nějakou opatrností, možná až nedůvěrou, ale pak, když si ten scénář přečetla, tak jsem viděl, že to nějak v základu sedí, že to máme nějak správně nastavený a potom, když jsme jí pustili film, ještě teda nehotový film, tak jí to opravdu vzalo a opravdu dojalo,“ prozradil Horák.
Hosté pořadu (zleva): Václav Dejčmar, Slávek Horák a moderátor Petr Ludwig
Jeden z nejhlavnějších okamžiků je prý v úvodní scéně filmu. „Kdy on mluví o tom, že ty statečné věci dělá vlastně ze zbabělosti, a to je to téma toho svědomí, to svědomí, které si každý z nás myslí, že ho ošidí nejsnáze, protože mu do něj nikdo nevidí, takže vlastně na veřejnost se to nedostane a Havel to vzal přesně naopak, že jediné, co nesmí nikdy ošidit, je jeho svědomí, sám sebe, protože by to v něm zůstalo a vyhnívalo, to je podle mě jeho největší odkaz,“ myslí si Slávek Horák.
Fotogalerie: - V krizi vás ochráníme
Dejčmar si myslí, že svědomí je odpovědnost, že člověk se rozhodne převzít odpovědnost za své činy. „Myslím si, že Havel to vnímal spíš jako, že to dělal pro to, že má jako lidská bytost jakýsi vztah s něčím, co ho přesahuje, vztah s transcendencí, vztah s věčností, on tam používá tyto slova,“ pověděl. „On tím důrazem na zodpovědnost člověka vůči něčemu, co ho přesahuje, tak si myslím, že po dlouhé věky bude persona filozofická a bude oslovovat masy,“ dodal. Současní lídři prý odpovědnost vnitřně vůbec necítí. „V dnešní složité době chce každý alfasamce, kteří naopak vypadají, že vědí, že žádnou pochybnost nemají,“ myslí si Dejčmar.
„Jak je těžký takovouhle postavu vlastně ztvárnit v době, kdy do Havla se opírá vlastně celá dezinformační scéna, Parlamentní listy, podobní čeští populisti, tak jak je těžký si vzít takový téma, který je samo o sobě kontroverzní a polarizovaný a vlastně v tomhle stavu něco točit?“ chtěl vědět moderátor Petr Ludwig.
Horák si prý nic jako Parlamentní listy nepřipouštěl. „Pro mě jsou to naprosto okrajové záležitosti, ti štěkálci vždy budou a proč se jimi zabývat, jejich projev je degraduje v mých očích,“ odpověděl. Zaměřoval se tedy na to, co může Havel říct k dnešku, čehož je prý spousta. Ani na chvíli neřešili to, co tomu řeknou jeho kritici.
Věříte, že ODS a TOP 09 půjdou do sněmovních voleb společně?Anketa
Pojem Havla prý znají ve světě mnohem více než Českou republiku, avšak tito lidé neznají jeho disidentská léta a znají ho akorát od roku 1990. „Bylo to dva, tři, čtyři roky, pak přišli další velké události, další velké ikony a tak dále a dnes, když mluvíte s lidmi, kteří nezažili tu dobu těch raných devadesátých let jako dospělí lidé, tak tihle lidé vůbec netuší, kdo to Havel byl, co dokázal, a hlavně proč byl tak slavný,“ hodnotí Horák. Dle Dejčmara byl Havel velmi populární již v roce 1968, kdy napsal například Žebráckou operu, jejíž závěr je, že kdo neví, že slouží, slouží vždy nejlépe. „Ten svět je dnes takhle provázaný, manipulovaný, nesmírně složitý komplex vztahů,“ na což prý Havel pohlížel už tehdy. „Fakt, že si žil dobře, to v tom filmu je vidět. On tam jezdí mercedesem a tak podobně, to nebylo proto, že byl z bohaté rodiny, ostatně jeho rodině skoro všechno vzali, to bylo kvůli tantiémám ze zahraničí, protože ty jeho hry byly nesmírně oceňované,“ dodal.
„Jak by vlastně Havel obstál v té dnešní době? Já si občas tu otázku kladu. Co by dneska Havel dělal, jak by se choval v době sociálních sítí, v době vlastně té postfaktické, tak jaký na to máte pohled?“ chtěl vědět moderátor.
Dle Dejčmara by v současné době intelektuál typu Havla vůbec neobstál. „Možná by obstál jako nějaký divadelní člověk. Jako politik? To je úplně vyloučený naprosto a ostatně já si myslím, že to celý byla anomálie, byla to jakási skulina v času a prostoru, ve kterém se zrovna toto událo, a proto mu ten svět tak moc tleskal, protože ani sám svět nedokázal pochopit, že tento člověk je v nějaké obskurní zemi hlava státu,“ myslí si Dejčmar. Horák by mu nějakou šanci však dal, jelikož dokázal jednoduše formulovat složité a komplexní myšlenky. Prý by však vždy byl v opozici. „Ten hlavní proud je dneska daleko ošklivější a mnohem zákeřnější,“ zamyslel se Slávek Horák.
V současné době prý politice dominují „alfaopičáci“, kteří nabízejí jednoduchá řešení a často myslí pouze peněženkou. „Já mám pocit, že pro osmdesát, devadesát procent to je to jednoduché, přehledné řešení, na které oni stačí mentálně, které zprocesují a všem dává smysl, protože nejdřív se musíme najíst a pak, jestli zbude nějaký čas a peníz, tak se můžeme věnovat něčemu dalšímu, kultuře, myšlení nebo těmto podružným zbytným věcem, ale první jsou ty plný břicha,“ popsal Horák. Dejčmar dodal, že zatímco Havel hledal pravdu, tak běžný člověk prý pravdu nehledá. V současném světě prý převládá pořád opičí tlupa, a to prý více než kdysi. „Pojďme za tímto opičákem, klidně ať krade, klidně ať je to gauner, ať někoho zabije občas, ale on ví, někam nás táhne a má tu jistotu a my tu jistotu od něj máme a tu cítíme, že to ví a chce to, tak pojďme za ním,“ interpretoval údajnou dnešní společnost.
Fotogalerie: - Vlastenci v Příčovech
Dále se Dejčmar rozhořčil na to, že internet není regulovaný. Interpretoval názor Michaela Žantovského. „Když si chceme koupit anonymní sim kartu, tak se musíme identifikovat, kdo jsme, nebo Apple kartu když si člověk kupuje, a jak je možný, že na soc netu se nemusíme identifikovat, že si tam založí účet pod falešným jménem, identitou kdokoliv, jak je to možný, že neexistuje nějaký globální požadavek pro sítě, komunity, řekněme nad tisíc lidí, aby každý ten účet byl verifikovaný a kdo to nedodrží, stejně jako banky, když nedodrží pravidla proti praní špinavých peněz, tak mají ohromné pokuty od regulátorů, jak to, že nejsou regulátoři sociálních sítí, kde to jsme, vždyť je to logické, že to tak má být, ale není,“ pověděl.
Dnešní otevřený neregulovaný mediální prostor prý nahrává senzacionalistům. Prý možná ta bulvarizace všeho možného byla vždycky. „Já si taky myslím, že dejme tomu v osmnáctém století ta devadesátiprocentní většinová společnost nebo osmdesátiprocentní většinová společnost taky jako upalovala čarodějnice, když někdo dokáže bylinkami někomu vyléčit nemocnou nohu, tak patří na hranici, protože je ve spojení s ďáblem,“ poznamenal Horák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
