Ukázalo se , že více než třetina Čechů se domnívá, že čas od času přispět, nikomu neublíží. Přesto si však více než každý čtvrtý myslí, že je charita záležitostí jen pro bohaté. Deset procent lidí pomáhá proto, že se nechce cítit hloupě před těmi, co se mají hůře než on. Šest procent Čechů pak označuje charitu za citové vydírání spokojeně žijících lidí.

Čtěte také:

•  Herec Srstka nechce vidět chcípat chudáky na ulicích

Vzhledem k tomu, že je v Česku v současné době více než 80 tisíc neziskových organizací, je zřejmé, že dávat je stále na co - pokud je tedy vůle. Například letos bylo jen na území Prahy nahlášeno více než 80 legálních různých charitativních sbírek. Problémem jsou však stále více ty nelegální, často naprosto podvodné.

„Několikrát jsme se snažili vybírat na boj proti HIV i na Dům světla pro lidi s tímto virem. V posledních letech však dárců na ulici radikálně ubylo. Určitě se na tom podílí krize a nová na obzoru, ale také to, že dříve byly sbírky poměrně ojedinělé, dneska když vylezete nahoře na Václavském náměstí a projdete ho dolů, můžete rozdat majlant, pokud byste všem těm, co různě postávají s pokladničkami a žádostí o pomoc, přispěli. Podpora pro HIV nemocné proto příliš velká není," postěžoval si ParlamentnímListům.cz ředitel Domu světla (dům, v kterém nacházejí nový domov lidé s HIV) Miroslav Hlavatý. Dodal, že problém je o to palčivější, že v jejich případě chybí stále i firemní dárci.

Čtěte také:

•  HIV pozitivní se bojí o život. Léky zdraží a už teď jsou bez peněz

Nechtějí být totiž s touto problematikou jakkoli slučováni, raději proto prý dávají peníze organizacím, které jim na oplátku mohou udělat žádoucí reklamu.

Nejčastěji Češi pomáhají při živelných pohromách

Tento fakt z praxe potvrdil i průzkum. Ukázal, že Češi přispívají nejvíce a s největší ochotou na různé ekologické a živelné katastrofy, dále pak na handicapované, děti a zvířata. „Přispívá se u nás na to, co se nás týká nebo může týkat. Na různé zahraniční záležitosti, je to spíše okrajová záležitost, problémem je, že ale i k přispívání pro seniory se Češi staví liknavě. Přispívá na ně ani ne celých deset procent lidí. Na sociální oblast pak je ochotno přispět něco přes sedm procent Čechů," prozradil další výsledky sondy mezi Čechy Ondřej Škorpil z představenstva ČSOB.

Rodiče děti k pomáhání druhým často vůbec nevedou

V českých rodinách se pak příliš neklade důraz na to, aby byly k dobročinnosti vedeny i děti. „Čeští rodiče bohužel výchovu dětí podceňují, bezmála polovina je k charitě vůbec nevede," doplnil dále Škorpil.

Čtěte také:

• Šárka Grossová: Politika mě nikdy nezajímala. Ale situace ve školství nemá obdoby

Přesto se v některých rodinách (zhruba každé páté) na charitu nezapomíná. „Je pravda,že se snažíme vést i naše děti k tomu aby se učily pomáhat.Vlastně je tomu učit nemusíme, děti se učí samy. Většinou tím ,že své rodiče pozorují. Vidí, že spolupracujeme s charitami, posíláme procenta z výdělku, adoptovali jsme čtyři děti na dálku(platíme jim vzděláni) a naše holky na to také přispívají. S těmito dětmi si pak dopisují a mají z toho radost....je toho samozřejmě víc, ale já nemám ráda,když se o darech mluví....Mám -li ale uvést příklad, tak třeba naše dcery někde našly, že se dají na dálku třeba někam do zemí třetího světa poslat krávy, či slepice. Byly a jsou ochotné na to dát své ušetřené peníze.Také posíláme hračky do dětských domovů...," svěřila se přitom nedávno ParlamentnímListům.cz v rozhovoru manželka jednoho s expremiérů Šárka Grossová.

Jsme patrioti, nejčastěji a nejraději pomáháme ve své zemi

Ačkoli se to tedy někdy nezdá, Češi jsou podle uvedeného průzkumu patrioti - alespoň co se pomoci druhým týká. (96,2 procent). Skoro polovina z nich přispívá na charitu náhodně, několikrát do roka pak přispívá na pomoc druhým třetina lidí. Jednou ročně finančně pomůže 13 procent Čechů, pravidelně jednou měsíčně pak 2 procenta. Jednorázově jsou pak tito dárci ochotni v největším poměru darovat nejvíce 100 korun (61,7 procent), 200 korun najednou umí investovat do pomoci 19,3 procenta Čechů, 500 korun už jen necelých 7 procent (6,7).

Ve srovnání s jinými Evropany v tom, kam jsme ochotni dát své peníze na pomoc pak, jak již bylo uvedeno, vedou u nás živelné katastrofy. Zatímco v zemích Starého kontinentu je ochotno na ně přispět v průměru jen 20 procent dárců, u nás je to 50 procent. Častějšími dárci jsou ženy, protože tvoří celých 60 procent těch, kteří do peněženky na pomoc druhým sáhnou. Zajímavé je i to, že velmi oblíbenou formou příspěvku na charitu se u nás staly dárcovské sms zprávy (DMS). Za sedm let jejich trvání, jich odešlo z českých telefonů 12 milionů za 350 milionů korun.

Z EU stále méně peněz, z loterií také - zachrání to firmy nebo drobní dárci?

"Vzhledem k tomu, že se neustále snižují příspěvky z různých evropských fondů na charitu, musí neziskovky u nás čelit stále silnějším problémům. I proto by se měl poměr mezi dárci v podobě firem, jež se oslovují v první řadě, postupně začít vyrovnávat s individuálními dárci. Těch je však dosud u nás zatím stále poměrně málo," shrnula Pavlína Housová, manažerka společenské odpovědnosti ČSOB.

Čtěte také:

•  Sázkaři mají obavy. Obce peníze z hazardu neziskovkám nerozdělí

V poslední době se na zhoršující situaci v charitě u nás podílí i fakt ohledně změn v loterijním zákonu. Dosud totiž šly peníze z loterií do řady neziskovek, které se nyní o svoji budoucnost obávají. Například Nadace Naše dítě získává dosud od loterijních společností ročně řádově statisíce korun. "I když hazard neschvalujeme, vybírat si mezi dárci dovolit nemůžeme - loterijní firmy jsou pro nás velmi důležité. Pokud bychom o tyto peníze skutečně měli v dalších letech přijít, bude to pro mnohé lidi, které se na nás v nouzi obracejí, fatální," upozornila před několika dy na plačivý problém ohledně dárců ředitelka nadace Zuzana Baudyšová.  Připomněla, že dosud drobní jednotliví dárci a sponzoři v rozpočtu peněz nadace, tvoří poměrně nízkou částku.

Čtěte také:

•  Baudyšová: Pokud přijdeme o peníze z hazardu, bude to pro mnohé fatální

Pomoc druhým má již historické kořeny. I samotné církve přikazovali lidem, že by měli desetinu ze svých příjmů odevzdávat chudým. Není ani  tajemstvím, že velmi často se na charitě podílejí lidé, kteří sami nejsou ekonomicky příliš stabilní nebo se nemají nadstandardně. Ani v době finanční krize a v hrozbě zřejmě se blížící další krize, lidé na charitu nerezignují. První zmínky o dobročinnosti zaznamenané v kronikách, spadají do 1. století před naším letopočtem. Tehdy znamenalo mecenášství hlavně podporu umění a vědy. Jméno pomoci přitom  vzniklo či získalo svůj název jako pocta starořímskému politikovi G.C. Maecenatu (žil 70-8 před naším letopočtem).