Politolog Jiří Pehe příliš nesouhlasí s výroky premiéra Petra Nečase. Ten nedávno zařadil Českou republiku v rámci Evropské unie mezi „zdravé kusy“. Tím, že půjčíme peníze na pomoc eurozóně, dokážeme, že mezi ně patříme.

„Což o to, Česká republika by eurozóně určitě půjčit měla (nebo, přesněji řečeno, by měla půjčit IMF, aby tato organizace mohla případně pomoci eurozóně), a to především proto, že je to prostá slušnost v případě země, která od Evropské unie ve strukturálních a dalších fondech bere stovky miliard,“ začíná Pehe.

Mezi „zdravé kusy“ prý ale rozhodně nepatříme. A uvádí hned několik důvodů. Například hodnocení korupce podle Transparency International. „Na stupnici 0 – 10, kde deset označuje zemi téměř bez korupce a nula znamená vysokou míru korupce, získala Česká republika hodnocení 4,4, což ji společně s Namibií a Saúdskou Arábií řadí na 57.– 59. místo na světě,“ vypočítává Pehe.

Co se týče konkurenceschopnosti, i zde Česko zaostává. „V pravidelné studii konkurenceschopnosti, kterou provádí Světové ekonomické fórum, skončila Česká republika v žebříčku posuzování kvality vládních institucí až na 72. místě ze 139 zkoumaných zemí, přičemž se před ní umístily země, jako je Egypt nebo Indie,“ uvádí Pehe.

„Pokud jde o důvěru veřejnosti v politiky, obsadila Česká republika 121. místo, a pokud jde o „klientelismus“ v rozhodování vládních úředníků, 107. místo! V kategorii „transparentnost tvorby vládní politiky“ je naše země na 102. místě na světě a v plýtvání veřejnými prostředky na 95. místě na světě,“ dodává politolog.

Podobně špatně je na tom ČR v krádežích v obchodech, nehodách na silnicích, konzumaci alkoholu a marihuany, v počtu infarktů a rakovin. Po Rusku je také v Evropě druhé nejméně poctivé. „Evidentně záleží na tom, podle čeho zdraví „kusu“ posuzujeme,“ uzavírá Pehe.