„Česká historie je dynamit, lidi nejsou ze škol vedení k tomu, aby o ní samostatně přemýšleli, spíš spoléhají na to, že někdo někde, nějací experti, jim, když bude nejhůř, všechno nezištně řekne. Výsledkem jsou manipulace, kterých jsme často svědky třeba v politice,“ poznamenává Kosátík.

Každá generace může stejné historické události interpretovat jinak. Pokud je interpretovat přestane, tato obrazně řečeno zemře. Kladení otázek a předestírání nějakých názorů považuje za velmi důležité, lidé by podle jeho názoru měli přemýšlet o své vlasti, nevyjímaje její historii. V souvislosti s Mnichovskou dohodou se totiž nabízí také otázka „Bránili bychom naši zemi dnes?“. A podobných otázek si můžeme klást celou řadu.

Podstatné podle Kosatíka je, aby občané nahlédli, že současné problémy České republiky často nemají kořeny jen v komunistické éře, nýbrž i v dění před rokem 1948. „Že tady tolik lidí nemá občanské sebevědomí a nechají si třeba vládnout vládou, která vznikla z vůle jediného člověka, není dáno jen tím, co tady napáchali komunisti. Buď to bude pokračovat, nebo se potřeba důstojnosti v lidech probere – a ta historie potom dopadne podle toho,“ míní historik.