„Dnes ráno mi volala nějaká redaktorka z Frankfurter Allgemeine Zeitung s žádostí o rozhovor. Evidentně měla před sebou přeložený rozhovor z včerejších Parlamentních listů. Nemám ve zvyku ihned souhlasit, a tak říkám, že to promyslím,“ začíná Rovný své zamyšlení.

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Rovný vyprávěl, co zažil o tomto víkendu s příslušníky turecké minority v Berlíně:  "V Berlíně jsem o tomto víkendu trávil s rodinou Velikonoce. Přiznám se, že jsem ani netušil, že se turecké referendum koná právě ve dnech těchto křesťanských svátků. Při večerním návratu do hotelu jsem byl zaskočen tím, že byl ohrazen pozemek, na němž stojí turecká ambasáda a v jejím okolí hlídkovalo několik stovek policistů. Pokračovali jsme směrem na Kurfürstendamm, kde doslova na každém rohu stála policejní jednotka a některé cesty byly dokonce zatarasené. Až poté jsme spatřili davy osob s tureckými vlajkami, které skandovaly „Když řekneš, půjdeme za tebou“ a „Když řekneš, zabijeme je“.

Policisté prohlíželi a zastavovali při ztíženém průjezdu snad nejznámější berlínskou ulicí každý vůz, který byl opatřen tureckou vlajkou, troubil či jakýmkoliv jiným způsobem vyjadřoval podporu demonstrujícím. O něco dál, kde již policie nedržela hlídky, vyvěsili z okna jednoho vozu pasažéři tureckou vlajku a významně s ní mávali na jedné křižovatce. Řidič vedlejšího vozu zastavil a napomenul je, obratem byl atakován Turkem s vlajkou, který se rozhodl nepřizpůsobivého Němce zpacifikovat. Incident jsem dále raději nesledoval, vědom si spícího dítěte na zadních sedačkách, a raději jsem pokračoval zpět do hotelu. Nervózní policisté ve mně příliš důvěry v bezpečnou noc nezanechali."

ROZHOVOR PRO PARLAMENTNÍLISTY.CZ ZDE

„Položím telefon a říkám to Katce, která se připravuje na odchod do práce. To jsi se zbláznil, říká Katka, ty zase někde budeš říkat pravdu a to není možné. Uvědom si, že máš rodinu a dítě, a tak nemůžeš říkat to, co si myslíš, a pravdu vůbec ne. Vždy nám taková pravda ublížila,“ popisuje Rovný názor své partnerky.

Zároveň uznal, že jeho partnerka má pravdu. „Uvědomil jsem si, v jakém hrozném bahně a nesvobodě dnes žijeme. Je to stejné jako v roce 1984 za hlubokého socialismu... možná ještě o fous horší tím, že se dnes nemůžeme vymlouvat, že tu máme plná kasárna Sovětské armády, a proto držíme hubu,“ posteskl si a dodal: „Musím se nad tím hluboce zamyslet a vymyslet, jak se případně naučit lhát a tvářit loajálně a oddaně...Protože ani jedno z toho neumím.“

Celý text příspěvku Daniela Rovného na jeho facebookovém profilu:

Dnes ráno mi volala nějaká redaktorka z Frankfurter Allgemeine Zeitung s žádostí o rozhovor. Evidentně měla před sebou přeložený rozhovor z včerejších Parlamentních listů. Nemám ve zvyku ihned souhlasit a tak říkám, že to promyslím.

Položím telefon a říkám to Katce, která se připravuje na odchod do práce. To jsi se zbláznil, říká Katka, ty zase někde budeš říkat pravdu a to není možné. Uvědom si, že máš rodinu a dítě a tak nemůžeš říkat to, co si myslíš a pravdu vůbec ne. Vždy nám taková pravda ublížila.

Vzhledem k tomu, že musím uznat, že Katka měla naprostou pravdu jsem si uvědomil v jakém hrozně bahně a nesvobodě dnes žijeme. Je to stejný jako v roce 1984 za hlubokého socialismu... možná ještě o fous horší tím, že se dnes nemůžeme vymlouvat, že tu máme plná kasárna Sovětské armády a proto držíme hubu...

Musím se nad tím hluboce zamyslet a vymyslet, jak se případně naučit lhát a tvářit loajálně a oddaně...Protože ani jedno z toho neumím.