„Nedávno jsem zastihl svého kamaráda v hysterické náladě. Musím předeslat, že jsme přibližně stejně staří sedmdesátníci a k počítačům a k digitalizaci máme podobný vztah. Není to tak dávno, co jsem se domníval, že v hospodě, kam kolegové chtějí zamířit s poukazem, že je tam „Vifina“. Píši to takto záměrně, neb jsem si dlouho myslel, že je to nějaké velmi povolné děvče. Na otázku, jestli mám „appku“, jsem upřímně odpovídal, že ne. V domnění, že jde o jméno nějakého psíka, jsem říkal, že můj pejsek se jmenuje Bobina. Tak některé bludy jsem si už ujasnil, nicméně si stále připadám jako elektronický blbec a počítačový ignorant,“ směje se Ivan Vyskočil, který se rozhodl v úvodu dnešního Nedělního rána nechat nahlédnout čtenáře do digitálního světa nejen svého, ale i svého kamaráda.
Zaplatit si digitální dálniční známku? Rozdupat telefon, roztřískat počítač!
„Můj kamarád Jarda běsnil z podobného důvodu,“ vysvětluje herec se smíchem a pokračuje. „Pokusil se bez pomoci své o hodně mladší přítelkyně si zaplatit dálniční známku. Po neúspěšné hodině snažení zjistil, že nechce aplikace (asi – appka) přijmout jeho kartu. Volal do banky, kde nějak změnili podmínky placení kartou. V bance ovšem hovořil s automatem, který robotickým hlasem vyžadoval nějaké údaje. Inu, nějaký věk i život máme za sebou a tak Jardovi už trochu méně slouží sluch. Ovšem automatu se nemůžete zeptat lidské: „Cožéé“?? A tak hovor s automatem začínal stále znovu a znovu, přes ... jméno… příjmení… atd. přesně do poloviny, kde otázce nerozuměl,“ popisuje Ivan Vyskočil a opět se smíchem dodává. „On je dosti cholerik a právě když se chystal rozdupat telefon a vyrazit ven, aby rozmlátil dveře příslušné banky, přišla naštěstí jeho milá. Ale ani ona, počítačově zběhlá, neb nějaký čas žila a pracovala v Americe, nebyla schopna se dobrat výsledku. Nakonec prohlásila, že má Jarda příliš starý počítač, který nějak s programem nekomunikuje. Běsnící Jarda se po této zprávě chystal roztřískat nejen počítač, ale také celý byt a ani jeho milá by patrně nezůstala ušetřena a bulvár by měl zase sousto o domácím násilí. Za nepříčetného řevu, že kvůli pitomé známce si snad musí koupit nový počítač za 20 tisíc, místo aby mohl jednoduše jít a koupit si známku u pumpy, se sbíhali sousedé a milá Járovi podávala prášky na uklidnění,“ popisuje Ivan Vyskočil a vysvětluje.
„Většinou se Jardovým záchvatům směju a nemám pro ně pochopení. Tentokrát jsem s ním ale souhlasil, neb i já poměrný kliďas, mám často chuť tyto přístroje rozdupat, zničit, hodit do kamen a volám po starém, ale lidském přístupu z oka do oka. Celé mi to připomíná vtip, který jsem dostal právě po internetu. Pán chtěl přihlásit babičku na očkování proti covidu. Jak jinak, než online. Po hodině a půl snažení, kdy byl systém tak zatížený a pokyny tak nejasné, měla babička místo očkování – dálniční známku,“ podotýká herec.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora