Některé ze změn by měly být podle návrhu zavedeny i do zákona o právu na informace o životním prostředí.

Novela zákona má zavést ochranu povinných subjektů před zneužíváním práva na informace ze strany žadatelů. K tomu podle předkladatelů dochází například v případě, kdy žadatel zahlcuje úřady nebo jiné instituce zjevně nesmyslnými požadavky na informace, zpravidla spojenými s podáváním velkého množství žádostí a navazujících opravných prostředků. O tom, zda ke zneužití došlo, musí nyní rozhodnout až soud.

Novelizace proto do zákona doplňuje nový důvod odmítnutí žádosti, a to právě kvůli zneužití práva na informace. „Cílem navrhovaných změn je poskytnout přiměřenou možnost obrany povinným subjektům, které vyřizují zjevně obstrukční žádosti o informace,“ uvádí návrh. Předkladatelé upozorňují, že fakticky nejde o změnu právního stavu, protože právě správní soudy již ve své judikatuře tuto možnost odmítnutí připouštějí. Každý případ bude podle návrhu posuzován individuálně a případné odmítnutí z tohoto důvodu bude podléhat dalšímu přezkumu.

Návrh také zavádí nové důvody, pro které je možné právo na informace omezit. Jde například o případy, kdy by poskytnutí informace mohlo znevýhodnit jednoho z účastníků soudního nebo obdobného řízení. Poskytnutí informace bude možné omezit i kvůli ochraně bankovního tajemství, podle předkladatelů ale nejde v tomto případě o nový důvod, protože je už v praxi používán. Informace mohou být podle novely omezeny i v případě, kdy by jejich poskytnutním byl ohrožen „výkon zahraniční služby při ochraně zájmů České republiky“, případně pokud jde o informace získané na základě zákonů o daních, penzijním nebo zdravotním pojištění anebo sociálním zabezpečení.

Pokud bude žadatel žádat mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací, bude moci podle novely povinný subjekt žádat zálohu na úhradu nákladů vyhledávání. Ta má podle návrhu činit maximálně 60 procent z předpokládaných nákladů a je omezena horní hranicí 2000 korun. „Tím by se měly eliminovat případy, kdy žadatelé bez rozmyslu nebo naopak ve snaze zatížit povinný subjekt požadují vyhledávání objemného množství různorodých informací, a po jejich vyhledání úhradu nákladů odmítnou provést,“ píše se v návrhu.

S tím však v připomínkovém řízení nesouhlasily některé kraje. Kraj Vysočina například navrhoval institut zálohy úplně vypustit. Podle resortu vnitra má ale záloha sloužit jako ochrana před zneužíváním práva na informace, subjekty navíc nejsou povinny ji žádat. Některé další kraje naopak navrhovaly zrušení horní hranice nebo její zvýšení na 5000 korun.

Novela také reflektuje nález Ústavního soudu z října 2017, podle kterého musí státní úřady či samosprávy před poskytnutím údajů o platu podle informačního zákona vždy zvážit konkrétní okolnosti. Materiál tak předpokládá, že subjekt bude moci vyzvat žadatele k doložení toho, zda a jakým způsobem splňuje žádost podmínky pro poskytnutí těchto informací.

Návrh zavádí i další adminitrativní zjednodušení a prodloužení některých lhůt. Zabývá se také informačním příkazem, který byl zaveden v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů. Právní úprava je doplněna o možnost podat proti příkazu námitky.

Předkladatelé v zákoně upustili od záměru definovat pojem „veřejné instituce“. Úplný výčet subjektů, které by měly pod pojem spadat, je totiž podle vnitra nemožný. „I do budoucna se tedy při určení subjektu, které má tento pojem zahrnovat, navrhuje vycházet z judikatury Ústavního soudu,“ uvádí v předkládací zprávě vnitro.

Odpovídající změny jsou rovněž zaváděny do zákona o právu na informace o životním prostředí. Nejde ale o všechny změny, podle materiálu nebude v zákoně zaveden například institut záloh, a to proto, že podle tohoto zákona nelze poskytnutí informací vázat na úhradu nákladů.