„Trochu to připomíná situaci z roku 1997, když KDU-ČSL a ODA chtěly hlavně sejmout Klause a pak se uvidí. Neuvidí. Když se dělá revoluce tohoto druhu, je oprávněné se zeptat jejích aktérů na plán B,“ píše Pečinka.

Jako příklad uvádí to, že před pěti měsíci proběhla na pražském magistrátu nedokončená revolta proti vedení v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou. Spojené síly opozice a koalice tehdy odvolaly čtyři z jedenácti radních, čímž znehybnily všechny procesy na magistrátu a pražské politiky uvrhly do pětiměsíčních debat o tom, kdo, s kým, proč a za co. „Po pěti měsících je výsledkem velká nula a ještě horší politická atmosféra než ta, kvůli níž se to všechno dělalo,“ píše Pečinka, a nepřímo tak varuje před podobným výsledkem, který by mohlo sesazení Babiše přinést.

Celý text je ZDE.

Plán B na celostátní úrovni podle Pečinky neexistuje už jenom proto, že prezident Zeman nepůjde „pučistům“ na ruku a jednostranně Babiše z vlády neodvolá. A Kalousek nemá dostatek poslanců. „Naopak z téhle krize má slušnou šanci vyjít Babiš. Stačí, aby ve středu ve sněmovně odkryl karty, přiznal část viny, označil skutečného nebo domnělého viníka a ten krok (vystoupení z vlády) udělal on sám,“ vybízí Pečinka ministra financí k radikálnímu kroku.

Tím by prý Babiš převrstvil dosavadní diskuse o Čapím hnízdě, střetu zájmů a dalších věcech a měl rok a půl na přípravu další volební kampaně. „Další dny ukážou, jestli Babiš dospěl do role politika, nebo zůstal zakletý v obchodnické mentalitě,“ uzavírá své zamyšlení Bohumil Pečinka.