Jak píše Storm, zprávy týkající se migrační krize mají značný emoční dopad na spoustu lidí, kteří jsou v bezpečí. „Média jsou však nyní téměř zaskočena tím, že podobný emoční náboj představuje migrační krize i pro samotné reportéry. Dokonce i zkušení váleční reportéři jsou často příběhy spojenými s migrační krizí vyvedeni z míry,“ soudí Storm a cituje hlavního editora francouzské tiskové agentury AFP Phila Chetwynda, podle kterého jsou zejména pohledy na potápějící se loď s uprchlíky zdrcující.

Migrační krizi se věnuje také korespondentka BBC Caroline Hawley, která si při pobytu na řeckém ostrově Lesbos povšimla u mnoha svých kolegů jisté emoční rozjitřenosti. „Když jedete do válečné zóny, tak jste na to předem připraveni. Prostě si obléknete neprůstřelnou vestu a jdete na to,“ říká Hawley. Působení ve válečných zónách podle Storm vyžaduje určitý typ myšlení a psychologické přípravy. „Nicméně rozsah a blízkost migrační krize je důvodem, proč BBC na místo posílá vedle válečných veteránů také běžné reportéry.“

Celý text v angličtině je ZDE.

„Při takovém pestrém mixu lidí je nemožné určit předem všechna možná rizika a traumata, která mohou reportéry na místě potkat,“ říká jeden z editorů BBC Jonathan Paterson. Bohaté zkušenosti s informováním o migrační krizi má také korespondent deníku Guardian Patrick Kingsley. Zpočátku byl dle svých slov plný optimismu, postupně ovšem propadal frustraci. „Ať už informačně pokrýváte ztroskotané lodě, nebo mlácení migrantů v Maďarsku, stále čelíte hloupým výrokům politiků, které nemají co dělat s realitou.“

Chetwynd i Paterson se shodnou na tom, že migrační krize se speciálně velmi dotkla reportérů, kteří jsou sami rodiči. To přiznává také reportér AFP Will Vassilopoulos, který od loňského dubna navštívil nejméně desetkrát řecký ostrov Lesbos, kde se v hojném počtu zdržují uprchlíci. „Bylo pro mě hodně těžké pohybovat se mezi svojí rodinou a touto emočně náročnou prací. I jako rodič jsem se zcela určitě změnil. Každého to ovlivňuje jiným způsobem. Já pozoruji, že se od té doby ke svým dětem chovám ještě citlivěji.“

„Je mimořádně složité se pohybovat v místě, kde umírají děti, a potom se vrátit domů a fungovat jako otec a manžel. To pro mě osobně představuje velkou výzvu,“ říká Vassilopoulos, který vzal do uprchlického tábora Idomeni i svoji manželku, aby tak lépe pochopila jeho práci a těžký přechod z role novináře do role hlavy rodiny po návratu domů. „Přesto je mi jasné, že naše životy se nedají se životy uprchlíků srovnávat. My cestujeme v moderním letadle a oni ve vratkém rybářském člunu,“ doplňuje Kingsley. Jak uvádí v závěru svého textu Storm, emoční dopady způsobené prací reportérů v terénu budou jejich psychiku ovlivňovat v dlouhodobém horizontu.