Součástí záměru PPF je podle Dostálka být otevřenější, transparentnější. „Vím, že ještě za Kellnerova života to s ním kolegové měli těžké. Byli by rádi, kdyby byl komunikativnější a občas poskytl nějaký rozhovor. Jemu se do toho nikdy nechtělo,“ sdělil Dostálek. Podle jeho slov Kellner začal vnímat svou uzavřenost a nekomunikativnost jako problém v době, kdy se začalo psát o jeho aktivitách v Číně a o cestě Miloše Zemana do Číny, kdy ho právě na palubu svého letounu Kellner vzal (na zpáteční cestě). 

„Tato situace kolem Číny mu určitě nebyla příjemná. Cítil se ukřivděný kvůli tomu, že se křivdí PPF. Podle mě tenkrát začala zrát myšlenka lidí okolo něj, že by bylo dobré být otevřenější,“ poznamenal Dostálek, jenž působí jako předseda dozorčí rady. 

Kellner byl dle jeho slov velmi inteligentní člověk, jeden z mála lidí, kteří umí myslet dál. „Rád snil a hrál si, to ho bavilo. Několikrát mi říkal, že lidé dávají do byznysu emoce. On je dokázal oddělit. A miloval rodinu, ve své kanceláři měl přes celou stěnu velké barevné fotky všech čtyř dětí a manželky,“ dodal také Dostálek.

Hovořil i o tom, jak Kellner mluvil o Číně. „Myslím si, že pro něj to byla, stejně jako předtím Rusko, velká příležitost. Věřil, že to, co dokázal udělat v Česku, na Slovensku a v Rusku – tedy spotřebitelské úvěry, Home Credit –, že dokáže i na velkém čínském trhu,“ zmínil Dostálek. 

Jako predátora by ho však Dostálek nedefinoval. „Predátor zní hodně živočišně. Pro něj to byla spíš hra. Hra s příležitostmi. Prostě využít možnost, kde to jde, hledat synergie…“ míní Dostálek. Za Kellnerovými cíli byl dle Dostálka nejen adrenalin, ale zejména byznysové cíle. 

„Zaprvé to dělal proto, že ho to bavilo. A zadruhé chtěl dokázat, že i Češi mohou být úspěšní. A samozřejmě že chtěl být bohatý,“ dodal Dostálek.