„Církev se stará o potřebné lidi. Udržuje velký kus kulturního dědictví. Nabízí vzdělávání. Ale především je jedním z prvků občanské společnosti, která je v demokracii nesmírně důležitá,“ poznamenal k úkolům církve Holub.

Pro něj osobně je dle jeho slov nejsmutnější, že při setkáních s politiky všech stran, kromě komunistů, všichni říkají mezi čtyřma očima, že to stejně neprojde u Ústavního soudu. „Smutné je, že se tu hraje hra s cinknutými kartami s nadějí, že to za ně vyřeší někdo jiný,“ poznamenal. 

„Církev se vždy snaží, jako ta, která ve státě tahá za kratší konec provazu, s hrdostí, ale bez nenávisti dál vysvětlovat. A budeme věřit, že lidé se znovu vrátí k heslu na prezidentské standartě, že pravda vítězí,“ dodal s tím, že on sám věří, že církev bude skutečně nezávislá.  

Své pak řekl také k vojenským konfliktům, neboť on sám působil jako vojenský kaplan. „O etické dovolenosti nasazení vojenských sil je potřeba přemýšlet stále znovu a znovu. Nejsem dostatečně obeznámen, jak to tam vypadá nyní, ale je potřeba zdůraznit, že pokud vojensky vstoupíme na nějaké území, tak také přebíráme zodpovědnost za to, aby, až odejdeme, po nás nebyla potopa a poušť. A myslím, že toto hraje zásadní roli v politickém rozhodování pro setrvání v Afghánistánu,“ zmínil Holub se slovy, že smrt českých vojáků je nesmírně bolavá a tragická. 

Závěrem se vyjádřil i k migraci a k přístupu Česka ohledně toho, že bychom neměli nikoho přijímat. „To je otázka, jestli je to strach ze solidarity, strach z toho, že se musíme dělit s potřebnými, strach ze zchudnutí nebo strach ze změn, které dnešní svět přináší. Ale měli bychom se řídit českým příslovím, že strach je špatný rádce,“ uzavřel.