„Proč bych si já, tak jako mnozí jiní, nemohla myslet, že má Pražský hrad patřit výhradně Čechům a Moravanům, a ne malé části církví? Je-li to nesmysl, a lidé si to nemyslí, pak to poslanci jako volení zástupci lidu neschválí,“ uvedla Šlechtová.

Podle ní její návrh není žádným znárodněním. „Církve za vydaný majetek dostanou peníze, a ne malé, a své sakrální stavby budou moci využívat jako doposud,“ řekla. Dodala také, že hradní areál je třeba zabezpečit pro příštích sto let, daleko za dosah vlivu dnešních osobností. 

„Co se týče onoho fiktivního zestátnění, nebo dokonce znárodnění, odkazující na Vítězný únor, už jsem na to odpověděla zpočátku – je to jen podpásová rétorika. Jde o odkup za velké peníze, byť daný zákonem, jaký v případě celospolečenské potřeby využívají všechny demokratické země,“ obhajovala stále svůj návrh.

Původní text ZDE.

Svůj návrh obhajuje Šlechtová mimo jiné bezpečnostními důvody. „Jakým způsobem chcete chránit prezidentské sídlo, které je vojensky střeženým objektem, když nebudete vědět, co nebo kdo se v určité budově nachází? Co když církev anebo soukromý subjekt nějakou budovu nebo její část pronajme, například zahraničnímu subjektu? Klidně někomu ze Sýrie nebo třeba Afghánistánu. Považujete to za vyloučené? Garantujete to? Na to mají přece plné právo jako majitelé. A co pak?“ táže se.

„Církev bohužel není jen skromný a laskavý papež František, ale i Franz Peter Tebartz-van Elst, německý biskup, přezdívaný ‚biskup luxusu‘, který si z peněz nadace pro pomoc chudým rodinám přestavěl za miliardu svou vlastní rezidenci, a až loni se na to přišlo,“ poznamenává závěrem Šlechtová s tím, že jí vadí, že když se mluvilo o vyrovnání, církve hovořily o pomoci společnosti. „A vy jste snad slyšel něco o nově otevřených katolických hospicích, o nových nemocnicích, o nové charitativní pomoci? Já zatím ne…,“ zeptala se.