„Vybavuji pro svou maminku příspěvek na péči, ale zdá se, že je to nemožné. Maminka má 81 let a její zdravotní stav se tak zhoršil, že již sama už nechodí, je inkontinentní a má středně těžkou demenci. Problém je, že přestože je občankou České republiky, má tady i stálé bydliště, tak nemá na tento příspěvek nárok, poněvadž začala pobírat důchod v čase, kdy se nacházela v bývalém Československu na území Slovenska, a byla tam až do rozdělení státu, tudíž jí byl přiznán důchod s výplatou na Slovensku, a to je kámen úrazu. Česká strana jí ho vyplácet nemůže, protože má jako hlavní pojišťovnu na Slovensku a Slovensko příspěvek na péči neposílá do zahraničí. Bez tohoto příspěvku nikde maminku přijmout nechtějí a já přijíždím z práce denně až v 16.20 a nemohu se starat v celodenní péči o maminku a často jsem pracovně i několik dní mimo domov. Bylo mi doporučeno, abych zkusila zažádat o výplatu důchodu v České republice, ale i toto mi bylo zamítnuto. Nevím, co dál dělat, a velmi mě trápí, že na jedné straně v EU má nárok na dávky, ale funguje to zřejmě zcela jinak,“ zmínil Krása. 

Druhým příkladem je podle jeho slov příklad muže, který vyrostl a žil ve Slovenské republice ve smíšené rodině. „V současnosti žije v ČR, je invalidou 3. stupně, pobírá invalidní důchod ze Slovenské republiky, dostal průkaz ZTP, od února 2014 pobíral příspěvek na péči od Úřadu práce (KP Olomouc) a v červenci 2017 mu byl příspěvek odebrán, jelikož VZP je v jeho případě pojišťovnou tzv. výpomocnou a on podléhá předpisům Slovenské republiky,“ dodal Krása.

„Legislativní odbor Národní rady osob se zdravotním postižením provedl rozbor, zda ÚP v případě odebrání příspěvku na péči postupoval správně, a zjistil následující. ÚP postupoval správně, neboť v daném případě je rozhodující znění rozsudku Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. září 2015 mezi Evropskou komisí a Slovenskou republikou, jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 258 SFEU, podaná dne 31. července 2013. Tento rozsudek, konkrétně bod 61 (ZDE), vyloučil povinnost pro Slovenskou republiku poskytovat mj. peněžité příspěvky na opatrování (jakožto dávky sociální pomoci) do jiných států, a to podle ustanovení čl. 3 odst. 5 písm. a) nařízení č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (viz Nařízení ES č. 883-2004 ZDE). Toto ustanovení vylučuje z povinnosti poskytovat dávky sociální a léčebné pomoci do jiných států. Právě toto ustanovení bylo důvodem, proč byla žaloba Evropské komise na postup Slovenské republiky zamítnuta. Podle rozsudku jsou ‚dávky na opatrování‘ dávkami sociální a léčebné pomoci," popsal Krása.

„Závěr je takový, že Slovenská republika si vysoudila, že nemusí vyplácet příspěvek na péči občanům, kteří sice platili u nich pojištění, ale jsou občany jiných států a mají trvalé bydliště mimo území Slovenska. Je to z jejich strany vychytralost a je namířena především vůči občanům České republiky, kterých je logicky nejvíce. Udělali jsme maximum, abychom našim lidem pomohli, oslovili jsme vedení MPSV ČR, které jednalo se slovenským ministerstvem. Po neúspěchu jsme jednali s panem prezidentem Milošem Zemanem, aby na setkání s paní prezidentkou Slovenské republiky požádal o bilaterální dohodu o řešení tohoto problému. Pan prezident tak učinil, ale celá věc opět usnula,“ dodal.

„Opět jsme jednali s panem ministrem Marianem Jurečkou, ale nic není vyřešeno. Proč o tom píšu? Protože se jedná asi o čtyři sta až pět set občanů České republiky, kteří se vlivem nezodpovědného jednání politiků dostali do neřešitelné situace. Jsou na tom zpravidla velmi špatně, potřebují pomoc, ale protože nemají příspěvek na péči, pomoc si nemohou koupit, protože jejich důchody jim stačí tak sotva na skrovné živobytí. Obžalovávám vedení České republiky, že není ochotno učinit humánní gesto a pomoci výše uvedeným občanům České republiky, kteří si nemohou sami pomoci a kteří se do svízelné situace dostali bez vlastního přičinění vinou chybného jednání politiků. Financujeme desítkami miliard korun pomoc statisícům občanů cizího státu, ale vlastním lidem nepomůžeme. Ať se politici nediví, když často slyší, že naší vládě jsou přednější občané cizích států než vlastní lidé,“ zakončil.