Patronát nad akcí měla rovněž ukrajinská ambasáda v Praze a setkání se zúčastnilo mnoho desítek lidí nejrůznějšího věku, kteří přišli, aby se seznámili se situací na Krymu.

Nálepka: Extremista. Terorista

Edem Semedljajev, ukrajinský právník, říká, že Ruská federace má chytrý přístup k represím. „Když se lidé ptají, kolik lidí zmizelo nebo se nachází ve vězení... Když to srovnáme s dalšími regiony nebo zeměmi, tak jich není moc. Aby bylo možné potlačit jiné názory a myšlenkové procesy na Krymu, Ruská federace rozdělila tyto lidi podle kategorií. Velice šikovně využívá termíny označující to, co je všude na světě nepřijatelné. To je extremismus a terorismus. To znamená, že začne nálepkovat krymské Tatary těmito nálepkami. Proč říkáme, že jsou to pouze nálepky? Takový významný příklad může být mečlis. Když se Rusku nepodařilo se domluvit s mečlisem a když mečlis, tedy krymsko-tatarský parlament, nesouhlasil s anexí Krymu, Rusko jej prohlásilo za extremistický, všechno bylo velice jasné a jednoduché. Takže ti krymští Tataři, kteří praktikují, vyznávají islám, tito jsou považováni skoro za teroristy,“ uvedl právník, který se zabývá lidskoprávními otázkami a politickými vězni. „Řadí je do různých organizací, které jsou v Rusku zakázány, ale jsou povoleny všude jinde na světě.“

Zastrašování novinářů

„Aby na Krymu nefungovala objektivní žurnalistika, aby odtud zmizelo novinářství, byly u řady významných novinářů uskutečněny domovní prohlídky,“ pokračoval Semedljajev. „Chtěli tím dokázat, že mohou velice snadno proti nim zahájit třeba trestní řízení nebo udělat domovní prohlídku. Takový významný příklad bylo zahájení trestního řízení u známého, staršího novináře Nikoly Seminy, který celý svůj život pracuje jako novinář. A to je konec, protože ostatní novináři pochopili, že i takoví známí, významní novináři mohou být trestně stíháni. A co má dělat obyčejný novinář. Proto mnozí novináři poté buď opustili Krym nebo změnili povolání. Nebo se začali věnovat nevinným tématům, jako jsou třeba motýlci a květinky,“ pousmál se smutně právník. „V důsledku toho věrohodná a profesionální informace přestala z Krymu proudit směrem ven. Pokud se tedy odtud nějaká dostane, tak to není ze strany profesionálních žurnalistů, ale ze strany streamerů, bloggerů a dalších amatérů. Co se týče Čilgoz a Ilmy Umrova, bylo to také takové poslání, které měli dostat další aktivisté a měli pochopit, že pokud tito novináři, kteří jsou známi po celém světě, mohou být trestně stíháni, co teprve my.“

Nejsou advokáti

Další problém jsou podle Semedljajeva advokáti, protože v prvních letech nebylo vůbec možné najít někoho, kdo by měl vůli a chtěl hájit tyto lidi. „Advokáti se také polekali a řekli si – proč bychom se měli věnovat nějakým politickým záležitostem, když můžeme hájit podvodníčky, vrahy nebo zloděje a je to víceméně bezpečné. Protože pokud se budeme věnovat těm politickým záležitostem, tak i sám advokát může mít problémy. Týká se to osobně mě a mého kolegy Emila Urbetinova. Udělali nám domovní prohlídku a prohlídku také v naší kanceláři. Mého kolegu dokonce na deset dnů uvěznili a kromě toho nám posílají neustále takové určité pozdravy: Říkají například prostřednictvím určitých kolegů, kteří spolupracují s orgány – zaslechl jsem, že už to na tebe „šijí“, že už už čekej překvapení. Dostali jsme také zprávu od našeho „přejícího“ kolegy, že nemáme moc času, že bude zahájeno trestní stíhání a přijdeme o svůj status. Takovým způsobem Ruská federace pracuje a tak neutralizuje aktivní vrstvy obyvatelstva,“ uvedl právník, zabývající se aktivisty na Krymu.

Za organizátory setkání za společnost Člověk v tísni Olena Ivanisovová zdůraznila, že na Krymu je pouze několik advokátů, kteří se tomuto tématu věnují. Velice často je třeba se obrátit na ruské advokáty, kteří pracují pro velké společnosti a mají svoje cestičky, jak obeznámit veřejnost s těmito procesy. „Například se snaží obracet na další obhájce lidských práv, kteří se všemi možnými způsoby snaží hledat peníze na advokáta. Také třeba musí cestovat na soudní jednání do Ruska a tyto cesty také něco stojí. Potřebujeme lidi, kteří budou pomáhat najít tyto peníze..“ Pak se obrátila na Refata Čubarova: „Nevyšší soud Ruské federace považuje mečlis za teroristickou organizaci a zakázal její činnost. Vy máte zakázán vstup do Ruska. Jak dále pracuje za těchto represivních podmínek mečlis? Ruský federace navíc vytváří alternativní, paralelní struktury, které by měli suplovat mečlis.“

Zakázaný mečlis. Prý teroristé...

„Chtěl bych poděkovat organizaci Člověk v tísni za možnost se tady sejít,“ uvedl poslanec ukrajinské Verchovné rady (parlamentu) a vysvětlil: „Mečlis tvoří 33 osob. Byl zvolen v řjnu 2013. Byli jsme čerstvě zvoleni a začala ruská okupace Krymu. Byla to velká výzva a zkouška, hlavně pro mládež. O tom, že Ruská federace se už dlouho předtím připravovala k anexi Krymu svědčí i to, že Rusko velmi dobře znalo, v jaké situaci se nachází krymsko-tatarský národ. Oni si již dlouho dopředu připravili určité objekty, proti nimž se má pracovat nebo naopak s nimi spolupracovat. Krymští Tataři jsou velice sjednoceni. Je to důsledek toho, že se několik desetiletí snažili o návrat do vlasti, a proto ruští okupanti detekovali určitá centra, kolem kterých se lid organizuje. Což je právě mečlis, který se volí všelidovým shromážděním a mohou do něj být voleni buď krymští Tataři nebo členové jejich rodin nezávisle na jejich národnosti.“

Nešetří ani mládež

„Měli jsme několik etap, které se týkají našeho vzájemného vztahu s okupanty,“ uvedl hlavní představitel Ruskem zakázaného krymsko-tatarského shromáždění. „První byl pokus o dialog z jejich strany. Jak vypadal? Snažili se nás buď podplatit, nebo zahrnout do své práce. Pak zjistili, že jejich metody, které se snažili uplatnit, nefungují. I když na jiných územích Ruska fungovaly dosti snadno. Druhá etapa, to je léto 2014. Zahrnovala zastrašování, vydírání a ultimatum. Jelikož ani ta nebyla úspěšná, Ruská federace mi zakázala vstup na území Krymu. Já jsem žil na Krymu a opustil jej jenom dvakrát kvůli mezinárodním akcím. Když jsem byl v Baku na zasedání OBSE, tak mne ještě pustili přes hranici. Předtím ještě zakázali výjezd dalším lídrům krymských Tatarů. Začali na nás uskutečňovat nátlak, protože velice potřebovali, aby to společenství, které si nemohli získat na svou stranu, aby se začalo bát, protože nám začali mizet mladí lidé. Nebyli významnými politiky, ale byli zapojeni v místních shromážděních, byli místními lídry. To jsou lidé, kteří nepijí alkohol, jsou věřící, a my jsme nacházeli jejich ztýraná těla. Byly to únosy. Nejenže jen tak mizeli. Byli svědci, kteří přímo viděli, jak ty únosy probíhaly. Byl poslední případ Ervina Ibragimova, který se stal v květnu minulého roku a máme dokonce videozáznam.“ Lidé, kteří prováděli tento únos, podle Čubarova netušili, že ve vedlejším obchodě je kamera. „Takže máme zaznamenáno, jak policisté zastavuj auto, chytají toho člověka na ulici, nacpou jej do auta o odvezou jej pryč.“

Imitace referenda

„Tato etapa také neskončila tím, že by se všichni bezpodmínečně podřídili okupantům. A poté začalo zatýkání,“ uvedl dále Refat Čubarov. „Například můj zástupce nedávno dostal osm let. Tento trest mu uložil nezákonný okupační Nejvyšší soud Krymu. Další můj zástupce dostal dva roky vězení. Má Parkinsonovu nemoc a pro něj se tyto podmínky prakticky rovnají trestu smrti. Politických vězňů je na Krymu nyní 47. Z nich 23 jsou krymští Tataři. Nehledě na to, že my tvoříme pouze 13 procent obyvatel Krymu. To vypovídá o tom, že jde o cílený úder, který směřuje na společenství, které se skutečně liší od ostatních svou koordinací, společným přístupem. Krymští Tataři absolutně odmítali jakoukoliv imitaci referenda. Nyní ze 33 členů mečlisu se 8 nachází za hranicemi Krymu a mají sem zakázaný vstup, včetně mě. Pět členů nevydrželo nátlak a byli zlomeni. Nevydrželi ten psychologický, morálního nátlak .Všichni ostatní jsou na svých místech,“ vypočítával krymský Tatar Čubarov.

„V současné době nelze veřejně hovořit nebo demonstrovat. Například mečlis byl prohlášen za extremistickou organizaci, je zakázán a každý člověk, který by vyslovil toto jméno musí hned doplnit, že je to organizace zakázaná na území Ruské federace. To vůbec neznamená, že by kolegové, členové melisu, podali demisi. Snažíme se o to, aby krymští Tataři byli i nadále stejně sjednocení jako na počátku ruské okupace,“ informoval poslanec. Kancelář mečlisu se nyní nachází v Kyjevě. „Část způsobů odporu, který jsme používali dříve, proti režimu Sovětského svazu, používáme i nyní. A jsou zde i nové možnosti, které máme díky internetu. Celý národ, který se nachází na okupovaném Krymu jako rukojmí, se skutečně řídí našimi pokyny. Náš lid má bohatou zkušenost, jak s ním bylo zacházeno v minulosti.

Političtí vězni z Krymu

O politických procesech pak promluvil Igor Kotelianets, jehož příbuzný byl zatčen na Krymu. Založili proto sdružení příbuzných politických vězňů. „Ukrajinští političtí vězni jsou obyčejní lidé – řidiči, novináři, dobrovolníci, režiséři, podnikatelé. Jsou to lidé, kteří se v určitou chvíli stali snadnou kořistí. To je příklad mého bratrance, který byl zatčen v srpnu 2016. Ve skutečnosti Žeňa je obyčejný Ukrajinec ze záporožské oblasti, která hraničí s Krymem. Pracoval jako řidič a mechanik v atomové elektrárně. Má aktivní občanskou pozici. Ta se nejvíc projevila v roce 2014, Záporožská oblast sousedí s Doněckou oblastí, kde začali ruští teroristé velmi rychle obsazovat města. Dvě stě kilometrů od této nejvýkonnější jaderné elektrárny. Když starosta města zmizel, a zmizel též náčelník policie, lidé nemohli nic jiného dělat než organizovat sdružení, aby se mohli samostatně bránit, aniž by čekali nějakou zásadní pomoc od státu, protože armáda byla v opravdu jiném stavu, než se nachází teď,“ uvedl aktivista bez jediného přeřeknutí.

Příběh údajného diverzanta

„Obránci byli obyčejní lidé, kteří stavěli betonové zátarasy a připravovali se na obranu města. Už v srpnu 2014 se Žeňa stal dobrovolníkem ukrajinské armády. Nedokázal se na to dívat. Do roku 2015 sloužil v armádě a vrátil se z východu v poměrně žalostné náladě. Říkal, že když přišla válka, přišla pro všechny velmi nečekaně. Ukrajinská armáda nebyla připravena. Příbuzní se sbírali na jej výstroj, chyběla obuv, oblečení...“ vypočítával. „Vrátil se s tím, že vytvoří občanskou organizaci, která se bude jmenovat Obránci Ukrajiny. Podařilo se mu sjednotit lidi, kteří chtěli pomáhat ukrajinské armádě třeba i léky, potravinami. Ve městě se stal členem výkonného výboru a město mu svěřilo mít na starosti tuto pomoc, starat se o vojáky, kteří se vracejí, o jejich rehabilitaci. V roce 2014, když bratranec ještě nesloužil a byl dobrovolník, odvážel z okupovaného města lidi na území kontrolované Ukrajinou. Tentokrát se stalo, že to nedopadlo dobře. Zatelefonovali mu, aby velmi rychle pomohl, že lidem hrozí nebezpečí. Skočil do auta a na ruském pointu jej pořádali, aby vystoupil, něčím těžkým jej praštili do hlavy. Upadl na zem, možná minutu dvě byl v bezvědomí. Když se vzpamatoval, tak mu došlo, že leží v kaluži krve, že jej někam odtahují. Dali mu nějaký pytel na hlavu. Drželi jej v nějaké sklepní místnosti na severu Krymu. Skoro čtyři dny jsme nevěděli, kde se nachází, až v ruské televizi vystoupil Vladimír Putin a říkal, že Ukrajina poslala diverzanty. Jak prý můžeme s Ukrajinou v rámci minských procesů nějak vůbec spolupracovat. Podívejte se, jsou to teroristé, s Ukrajinou se nedá na ničem domluvit. Posílá lidi na Krym, aby to tam celé odpálili,“ chvatně a téměř monotónně uvedl Kotelianec.

FSB v akci

A pokračoval: „Mého bratrance mučili elektrošokem přes genitálie, a všechno se to dělo proto, aby na kameru přečetl text, který pro něj připravila FSB. Aby řekl, že je diverzant, terorista, že jel z příkazu něco odpálit. Týrali jej, mučili tři čtyři dny. Viděli jsme jeho popraskané rty od elektřiny a vůbec v jakém stavu se nachází. Dva měsíce jsme se k němu nemohli dostat, měnili jsme advokáty. Po třech měsících se nám to povedlo a dozvěděli jsme se o tom, jak jej mučili. Jakmile jsme se o tom dozvěděli, tak jej převezli do Moskvy. Teď je to pro Rusko už sehraný scénář. S tímto příběhem se stále ještě nějak pracuje, víme, že Ruská federace drží Krym ve strachu. Mluví o tom, že existují ukrajinští fašisté, kteří chtějí přijet na Krym a všechny pozabíjet. Lidé se ptají a oni pak ukazují takovéto příběhy, aby se lidé přesvědčili, že takto vypadá fašista a terorista. Samozřejmě kromě videa nemají žádné důkazy. Proto ruská FSB tlačí, aby se s nimi domluvil, říkají, že má dvě možnosti. Buď bude zásadový, bude trvat na svých zásadách a dostane dvacet let. „Dáme tě na sever Ruska do mínus padesáti, anebo u soudu řekneš to, co my ti tady připravíme a slíbíme ti pět let někde kousek od Ukrajiny za normálních podmínek. Nevím sice, jaké normální podmínky mohou existovat v ruských věznicích, možná jsou to nějaké tajné věznice.“ Žeňa odmítl. „Díky bohu teď se cítí sebejistěji, protože první půlrok byla informační bublina, vůbec nevěděl, zda Ukrajina dělá něco, aby byl osvobozen. Samozřejmě, když se k němu advokáti dostali a řekli mu, co se děje, tak se začal cítit sebejistěji. I my se teď cítíme lépe. Říkáme mu, že nebude ve vězení tak dlouhou dobu a mezitím že zkolabuje putinský režim,“ dodal blízký příbuzný politického vězně.

Nastrčená „děvuška“

Příběhy těchto lidí jsou podle něj různé. „Jsou to běžní, obyčejní lidé. Nezastávají nějaké funkce nebo že by dělali něco specifického. Jeden z případů, který se odehrál zhruba před měsícem. Ukrajinský student, devatenáctiletý Pavel Gryp, se seznámil přes sociální sítě se slečnou z Běloruska, dlouho spolu komunikovali. Domluvili se, že přijede za ní. Ukáže se, že není úplně obyčejná. Poté, co přijel, tak byl zadržen a byl odvezen do Ruské federace do Krasnodarského kraje. Prostřednictvím třetí strany vylákávají lidi a můžete vidět, že polovina ze seznamu vězňů jsou krymští Tataři, kteří žijí mimo poloostrov. Oni se je snaží vylákat buď do Ruské federace nebo do Běloruska. Složitost situace spočívá v tom, že Pavel Gryp má onemocnění vnitřních orgánů a potřebuje pro přežití léky. Nepouštějí k němu ale lékaře, neumožňují mu předat léky. Ukrajina také začala žádat o to, aby k němu mohla poslat své doktory, kteří by jej vyšetřili a pomohli mu. To se setkalo ale s negativním ohlasem ze strany Ruska!

Poté ještě řečník uvedl o své organizaci Příbuzní poltických vězňů: „Myslím si, že politických vězňů bude stále více a více – my to chápeme a víme, protože na Krymu jsou zhruba dva milióny potenciálních rukojmích. My jsme vytvořili tuto organizaci a chceme se zúčastnit procesu osvobození. Víme, že osvobození bude a z velké části bude i u nás. Pobýváme i v europarlamentu, hovoříme s mezinárodními organizacemi. Prostě, na ulici jednoduše loví, odchytávají obyčejné lidi, pak je odvezou na území Ruska, uvězní je a pak je ještě vydírají. To je také prvek hybridní války Ruska vůči Ukrajině.“

Olena Ivansilová ještě připomněla jeden příběh. „Stanislav Klich, který se dosud nachází v ruském vězení, byl souzen na základě takzvaného čečenského problému. Odjel za slečnou do Ruska a nakonec skončil v Grozném a začali jej soudit.“

Všude samí Rusové

Čubarov pak dodal: „Krym je nejzranitelnější území ze strany Ukrajiny. A je nejvíce napadnutelný ze strany Ruska. Proč je tomu tak? Tyto faktory se datují rokem 1944, když byl celý krymský národ deportován z Krymu a naopak na Krym byly dosazováni ruští obyvatelé. Po druhé světové válce se zde zcela obměnil demografický stav obyvatel. Skoro po půl století se krymští Tataři vracejí na toto území a jejich masový návrat se děje v době, kdy byla vyhlášena nezávislost Ukrajiny. Celých 23 let, které předcházely okupaci, ukrajinské vlády, které se často střídaly, všichni ukrajinští prezidenti toho udělali skutečně velice málo, aby plně obnovili veškerá práva krymsko-tatarského národa. Status autonomie Krymu, který Krym získal v únoru 1991 před rozpadem Sovětského svazu a ještě tak pod nátlakem Moskvy. Tento autonomní status nebyl příznivý vůči Kyjevu. Většina obyvatel z etnického hlediska byli Rusové. Proto zákony, které se přijímaly, byly na úkor krymských Tatarů, kterých tam byla menšina. Nyní je jich tam zhruba kolem 500.000,“ uvedl poslanec mečlisu a ukrajinského parlamentu v jedné osobě. „Proto ty mechanismy vzájemných vztahů s Kyjevem byly natolik vybalancované, což umožnilo Rusku vpadnout na Krym. Nyní, v současné době provádíme určité práce, které by změnily formát krymské autonomie. Na Ukrajině máme velice složitý systém změny ústavy. Pokud tedy vše projde, tak tam bude, že zdrojem krymské autonomie je právo krymsko-tatarských národů na tomto území,“ seznámil přítomné Čubarov.

... bez novinářů

„Krym je odtržen od novinářského světa,“ posteskl si dále. „Nikdo z novinářů nemůže počítat s tím, že pojede na Krym a bude si tam volně pracovat a přitom se na něj neobrátí pozornost FSB a dalších mocenských ruských struktur, které působí na Krymu. Zároveň my jako ukrajinský stát jsme také stanovili určitá pravidla pro vstup a odjezd cizinců z krymského území. Dle našich zákonů z dnešních dnů ti novináři, kteří by se chtěli dostat na Krym, tak na něj mohou vstoupit pouze ze strany pevninské Ukrajiny. To nejsmutnější je, že jsme nezaznamenávali ani viditelnou zvláštní snahu novinářů dostat se na okupované území a informovat o procesech, ke kterým tam dochází. Takže Krym se nachází v určitém informačním vakuu,“ konstatoval suše.

Ani staří lidé na Krymu situaci nezvládají

Olena Ivantsilová k tomu dodala, že občané se snaží, streamují nebo dávají na facebook, co se tam děje. Slovo pak dostal právník Eden Semedljajev: „V situaci, kdy chybějí profesionální novináři, lidé se přestali za roky bát, přicházejí na soudní jednání, zajímají se, i když to není profesionální, natáčejí to na mobily. To Rusku vadí, protože alespoň nějaká informace se dostává do světa. Když lidé přišli podpořit svého kamaráda, souseda, když u něj dělali domovní prohlídku, tak u toho stáli a přihlíželi, co se děje, protože jinak zavřou celý blok v ulici. Zadrželi těch deset nejaktivnějších. Byla to ukázka zvláštní operace a krymský soud dal každému deset dní ve vazbě. Pak je lidé vítali. Když zavřete deset, tak dalších třicet se postaví na jejich stranu. Stejná reakce byla, když zavřeli jednoho 73letého dědečka, který trpí Parkinsonem. Dokonce už ani staří lidé to nezvládají. Tak vzal plakát, kde napsal Putine, naše děti nejsou teroristé. Šel před Nejvyšší soud a to bylo celé. Dokonce tento starý pán je prý nebezpečí pro Ruskou federaci. Byl odsouzen za to, že bránil výkonu policistům. Ve správním řízení se za něj postavilo sedm starých lidí a požadovali jeho svobodu. Lidé se přestávají bát a chtějí ukazovat, že nejsou spokojeni se stávající situací,“ uvedl optimisticky ukrajinský lidskoprávní aktivista. Rozhodli se tam založit organizaci Krymská solidarita. K tomu se přidalo další sdružení Naše děti, jež podporuje ty, kteří zůstali bez jednoho z rodičů

Okupanti se nezastaví před ničím

Čubarov k tomu poznamenal: „Metody okupantů jsou stejné. Každý, kdo se dostane do jejich rukou, tak se musí přiznat. Používají veškeré mučící prostředky. Před nedávnem mladý krymský Tatar, otec čtyř malých dětí, kterému je asi 32 let, tak jej FSB vytáhla přímo z rodiny před očima obce v pět hodin ráno – měli na sobě masky a policie, kterou lidé zavolali, potvrdila, že se jedná o FSB. Tak jej odvezli a nikdo neví, kde se nachází. Za den dva jej najdou hozeného někde na zastávce města Simferopol, v žalostném stavu z mučení a týrání někde ve sklepě, kde jej mučili elektřinou a dalšími zvrácenými způsoby, aby se doznal k tomu, co nespáchal, a to proto, aby je mohla pochválit Moskva. A tady ten člověk nám poskytl informace, které použijeme proti ruským okupantům,“ uvedl člen mečlisu.

Olena Ivantsilová uvedla, že Člověk v tísni pracoval na Krymu před anexí. „Ale teď se tam dostat nemůžeme. Před anexí jsme tam měli síť právních poraden. Většinu, 95 procent, jsme pak museli přestěhovat do Kyjeva nebo do Chersonu. Ti lidé jsou původem z Krymu, ale nyní tam pomáhat nemohou.“

Jak je to s pasy a na hranicích

V závěru pak Čubarov řekl: „Jakmile Rusové okupovali Krym, vytvořili řadu podmínek. Jedna z nich je, že všichni musí mít ruské pasy. Ti, kteří si chtěli ponechat svůj ukrajinský pas nebo občanský průkaz, tak ti se mohli obrátit pouze na tři kanceláře pro celý Krym a dali jim velice krátkou lhůtu na to, aby si mohli doklady vyřídit. Takže proti jejich vůli vyřídili i ruské občanské průkazy a pasy. Podle ukrajinské legislativy a vzhledem k tomu, že tito lidé dostali ruské pasy a občanky násilně a proti své vůli, pro Ukrajinu zůstávají také občany Ukrajiny.“ A jak je to na hranicích? „My neříkáme, že tam je Rusko, ale uvádíme, že se jedná o určitou administrativní linii. V současné době existují tři hraniční posty, které se nacházejí na pevninské části Ukrajiny, a přes ty se můžete dostat na Krym nebo z něj. Když se chcete dostat z Krymu, tak na ruském administrativním bodě ukazujete ruský pas nebo občanský průkaz. Pokud jim ukážete tu ruskou občanku a ruští pohraničníci se váz zeptají, jestli máte ukrajinské dokumenty, že vás na té další hranici nepustí. Ty pak ukážete na druhé části, té ukrajinské, a můžete dál. Můžete jednat i nezákonně z hlediska Ukrajiny a ukázat jen ruské.“

„Pokud Rusko zůstane delší dobu na Krymu, tak pro krymské Tatary nevidím žádnou budoucnost. To není žádný patos. Putin si myslí, že Rusko pochází z Krymu, ale tam byl mohutný krymský chanát. Naše diaspora čítá milióny. V Turecku je skoro pět miliónů. Poprvé jsme dostali šanci se nezávisle rozvíjet v rámci Ukrajiny,“ zakončil Refat Čubarov.