Šándor hovořil například o tom, jak Miroslav Krejčík z vojenského zpravodajství vyhodil 400 pracovníků, protože pocházeli ještě z dob komunismu. A dotyční byli nahrazeni lidmi, kteří „nevěděli, že neví“. Šándor doplnil, že tímto krokem muselo Česko znejistět své zahraniční partnery, kteří se pak logicky museli ptát, s kým vlastně spolupracovali. Ale poznamenal, že samozřejmě nikdo na veřejnosti nikomu neřekne, že už něčí tajnou službu považuje za podřadnou. Noví pracovníci pak zavedli „zvláštní móresy“ jako neloajalitu a vynášení informací.

Také uvedl, že je pro to, aby tajné služby byly nějakou důvěryhodnou skupinou prověřovány, aby v případě krize mohla dotyčná skupina garantovat, že tajná služba neporušila zákon. „Mě fascinuje parlamentní kontrola. Která vypadá asi takhle: Pane řediteli, odposloucháváte někoho nezákonně? Ne, v žádném případě. Pane řediteli, jak pracujete s odposlechy? Tak, jak se má. Děláte to, pane řediteli, podle zákona? Ano, děláme. A tohle poslancům stačí. A pak všichni s plamenným výrazem říkají, jak to všechno funguje,“ přiblížil situaci.

A rýpl si, že si poslanci, kteří nejsou příjemci zpráv BIS, libují, jak je tajná služba dobrá, i když to nemohou vědět. Podotkl, že když služba udělá něco, co se shoduje s přesvědčením daného politika, tak to stále nedokazuje, že dobře pracuje. Překvapuje ho, že i třicet let po revoluci jsou české tajné služby stále spíše prostředkem politických her, než aby odpovídaly své funkci, totiž že je vlády mají, aby jim umožnily dobře vládnout.

Nadhodil, že by rád věděl, co v krizích tajné služby vládě píší. „Ti ministři někdy říkají věci, že jim to ty tajné služby ani říkat nemohou, protože je to přece proti zdravému rozumu. Nechtěl bych se dožít toho, že odezírají politikům ze rtů a říkají jim, co chtějí slyšet. Ale oni by jim měli říkat tu pravdu. Podle té pravdy by se oni měli nějak rozhodovat. Ta představa, že se politici rozhodují na základě upravených informací, vylepšených, je strašná,“ míní. Podle Šándora je Česko někdy tlampačem politiky, která mu nemůže nijak posloužit, a právě proto by ho zajímalo, jaké materiály poskytují tajné služby ministru obrany, vnitra, premiérovi či prezidentovi.