V některých zemích pomohla proti znevýhodňování žen tak zvaná pozitivní diskriminace, tedy jejich zvýhodňování především formou povinných kvót. Tam, kde se o kvótách dlouze debatovalo, to nakonec byly úspěšné ženy, které zvýhodňování ponižovalo, a kvóty hrdě odmítly s tím, že uspějí v mužské konkurenci i bez nich. To se skutečně děje, ale rozhodují-li o úspěchu ostré lokty, uspějí ženy, které se mužskému světu přizpůsobí, nikoli ty jemné, empatické, které by politiky mohly kultivovat.

Pohled na působení žen v politice zkresluje mediální pozornost, které se dostává ženám v prominentních funkcích. Čerstvý korupční skandál místopředsedkyně Evropského parlamentu ukázal, že příležitost umí udělat zlodějkou i populární televizní hvězdu a modelku, jež má za sebou skvělou a také skvěle placenou politickou kariéru. Eva Kailiová samozřejmě nepoškodila pouze pověst žen v politice, o negativní reklamu se postarala také řeckým sociálním demokratům, Progresivní alianci socialistů a demokratů a celému Evropskému parlamentu, nad jehož transparentností ohrnuje nos i Transparency Intertnational.

Jak v politice přibývá žen, zjišťujeme, že to nejsou jenom muži, u kterých nám vadí arogantní vystupování, asociální postoje, nedostatek diplomacie anebo očividná nekompetence. Všechny tyto kdysi mužské záporné vlastnosti dnes můžeme pozorovat také u žen volených do parlamentu, a zastávajících ministerské posty anebo dokonce ústavní funkce.

Ženský element v politice je konstrukt, který lze studovat a přednášet v rámci módních generových programů, ale v praxi nefunguje. Stejně jako politiky je třeba i političky hodnotit případ od případu. Některá se povede, jiná nepovede a obecně platí, že výskyt skvělé političky je podobně jako výskyt skvělého politika vzácnou unikátní událostí. Kde by dnes byli Bratři Itálie, kdyby jim nešéfovala Giorgia Meloni?

Speciální výzkum by zasloužila (politicky nekorektní) otázka, díky čemu je žena úspěšná v politice. Zda to je odvedená práce, politický program, příslušnost k úspěšné straně, anebo zda uspěla, protože je žena. Kandidátka na naši prezidentku a dle jednoho předvolebního průzkumu prý i favoritka prezidentské volby, si veřejně posteskla: „Můj handicap je, že jsem mladá a pohledná.“

Není vyloučeno, že navzdory tomuto obrovskému handicapu uspěje, neboť ve druhém kole volby bude mnoho voličů hlasovat proti jejímu předpokládanému soupeři, bývalému premiérovi Andreji Babišovi. Horší by bylo, kdyby si voliče získala právě tím handicapem. Feministky by těžko nesly, že jsou ženy v politice na okrasu.