Zakladatel webu Manipulátoři.cz Petr Nutil si položil otázku, zda je vhodné posílat tzv. dezoláty do vězení. A hned si také odpověděl. Odpověděl si z pohledu psychologie, která podle jeho názoru neklouže po povrchu, ale snaží se nabídnout odpovědi bez nálepkování.

„Někteří z lidí veřejně činných v téhle souvislosti jsou cvoci. Někteří mají vymyté mozky. A pak jsou tu lidé, kteří mají nutkavou potřebu vzdoru, třebaže iracionálního a nesmyslného, prožívání boje a utrpení, které je opakem všeho, co v tu danou chvíli očekává společnost a systém. A téhle potřeby je občas člověk ochoten uposlechnout, přestože si racionálně uvědomuje, že mu to přinese jen potíže,“ napsal na sociální síti Facebook s tím, že někteří si lidé i tím vlastně dokazují, že stále žijí a nikoli jen přežívají.

Podle Nutila tito lidé v totalitě nejvíc volají po demokracii, v demokracii po vládě tvrdé ruky. Snaží se ukázat, že se nebojí vzdorovat aktuálnímu systému a snaží se nějakou cestou prosadit svou.

„Podstatné je, že tihle lidé jsou na to, co dělají, hrdí, ačkoli nad svým jednáním nemají nadhled. To není nic nového. Nakonec, jen málokdo z nás skutečně ví, proč dělá to, co dělá, věří tomu, čemu věří,“ upozornil Nutil.

Tyto lidi je podle Nutila hodnotit např. podle toho, jak moc mohou fungujícímu demokratickému systému uškodit. Na jedné straně zastánci protisystémových kroků poukazují na slabiny daného systému, který tak lze vylepšit. Na straně druhé je podle Nutila třeba ty nejtvrdší antisystémové aktivity důsledně potírat.

„Zároveň je proti systémovým rizikům třeba vystupovat naprosto tvrdě, nekompromisně a rychle, protože se může stát, že další šanci systém už třeba nedostane. Protože i ta naše demokracie je nakonec přesně tak pevná a křehká, nakolik jsme pevní a křehcí i my sami. Nakolik si dokážeme uvědomit, kde je vpravo a kde vlevo, kde chceme být a kam chceme patřit, co nás skutečně ohrožuje a co je jen pěna na hladině dnů. Myslím, že to, čím si procházíme, je jen jedna z dalších zkoušek odolnosti demokratického a svobodného státu, který zápasí den po dni o svou existenci, jako kdykoli předtím. Je snadné zaujmout zásadní stanovisko, tím čistší a rozhodnější, čím méně o věci víme. Našemu státu se to myslím daří – více či méně – trochu klopotně, ale přece, krok za krokem,“ shrnul situaci Nutil.

Dobrodruh a cestovatel Dan Přibáň konstatoval, že oni cvoci, kteří se často nevyznají v informacích, jež k nim proudí, tady byli vždycky, ale jejich vliv oslabovala zavedená média. Jenže v posledních pár letech se podle Přibáně situace mění.

„Jak je možné, že ten vzdělaný, chytrý, normální... člověk najednou zblbnul a věří dezinformacím. Diví se mnozí. Co když ale měl vždy tak mizerný přehled, jen mu informace přicházely urovnané a přefiltrované od nejhoršího svinstva? Dříve jim mohl paradoxně omezený přístup k informacím pomáhat, byl to přirozený filtr. O šíření informací se starala vpodstatě jen média a tam, ač ne dokonale, úplné blbosti většinou nepouštěli, nebo to pouštěl zjevný bulvár, který dotyční poznali. Reálně se ale neorientovali nikdy, jen ten systém byl tak jednoduchý, že se v něm vyznali i oni,“ napsal Přibáň.