Dne 30. května 2022 proběhl v Institutu Václava Klause (IVK) křest knihy Válka na Ukrajině. Jak již název napovídá, hlavním tématem obsahu této publikace jsou události na Ukrajině, kde v současné době zuří válečný konflikt. A také jejich širší souvislosti a důsledky na dění v Evropě a koneckonců i ve světě.

Velmi podstatné je zejména to, že se autoři knihy podrobně zabývají (v její první kapitole) i událostmi, které této válce předcházely. Protože to je pro pochopení kontextu konfliktu zásadně důležité.

Například ředitel IVK Jiří Weigl upozorňuje, že „přetahování o Ukrajinu v minulých letech bylo (i ze strany Západu, pozn. aut.) velmi nebezpečnou hrou … bylo velmi nezodpovědné slibovat Ukrajincům členství v západních organizacích, které rozhodující impéria nejsou schopna zajistit, zatímco Rusko neustále silně zdůrazňovalo červené linie a hrozilo odvetnými opatřeními“.

S Jiřím Weiglem lze souhlasit i v tom, když píše, že pro nás jako pro menší stát je důležité rozumné a vyvážené partnerství v oblasti zahraniční politiky, korektní a vzájemně výhodné vztahy se všemi velmocemi a dalšími aktéry v aréně mezinárodních vztahů.

Nemusíme samozřejmě vždy sdílet jejich priority, ale mělo by být v našem vlastním (národním) zájmu, aby vzájemná spolupráce byla co možná nejlepší. Konflikty a krize (a ty válečné zvláště) jsou problémem, za který jako menší a slabší stát vždy zaplatíme vyšší cenu.

A my už ji nyní tvrdě platíme. Například v tom ohledu, že Česká republika hostí na svém území (nominálně i vzhledem k počtu vlastních obyvatel) jeden z nejvyšších počtů přijatých uprchlíků z Ukrajiny.

Už nyní jich sem od února přišlo výrazně přes 300 tisíc. Mimochodem, je velice tristní, že Ministerstvo vnitra není schopno sdělit jejich přesný počet a hovoří o intervalu 200 až 360 tisíc…

Ale hlavně – my nevíme, co jsou tito lidé vůbec zač, protože jsou prověřováni a lustrováni jen velmi povrchně (či spíše nijak). Nemáme nejmenší tušení, zda byli někdy zapojeni do nějakých ukrajinských ozbrojených složek nebo do organizovaného zločinu. Ukrajinská strana neposkytla seznam propuštěných trestanců, ani kolik jich vlastně bylo. Nemáme nejmenší tušení, kolik z nich dostalo zbraně v rámci jejich nekontrolované distribuce obyvatelstvu současnou ukrajinskou vládou. Na záběrech televize z první vlny nebylo vidět, že by někdo příchozím kontroloval zavazadla.

A pak jsou tu samozřejmě geopolitické a strategické dopady rusko-ukrajinského konfliktu na mezinárodní systém. 

Minulý týden se i v našich médiích objevila zpráva, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský navrhl udělit polským občanům zvláštní status, který by je v podstatě zrovnoprávnil  s občany Ukrajiny. Polský prezident Andrzej Duda pak prohlásil, že Ukrajina a Polsko nebudou mít žádné hranice.

I za toto tedy bojujeme, když premiér Petr Fiala neustále opakuje, že jsme ve válce? Je v našem národním zájmu, aby Polsko expandovalo a získalo nová území?

A také si musíme uvědomit, že slova, zejména, pronáší-li je předseda vlády, mají své důsledky. 

Musíme si tedy jasně odpovědět třeba na tyto otázky: Chceme být jako Česká republika v regulérní válce s Ruskou federací? Jsme skutečně připraveni a ochotni bojovat s ruskou armádou? Uvědomuje si premiér Fiala, co vlastně říká, cítí nějakou zodpovědnost za svou zemi a životy jejích občanů?

Válka ekonomická přitom už běží. A nejsme to my, ani další státy Evropské unie, kdo v ní vyhrává.

Rusko úspěšně provádí politiku nahrazování dovozu. Ruská ekonomika na tvrdých datech prokázala, že prvotní šok sankcí přežila, rubl posiluje a příjmy ruského rozpočtu jsou vyšší než loni.

Mimochodem, i někteří západní odborníci před tímto vývojem varovali. Například Alexander Markovsky a Ted Belman napsali na portálu American Thinker před začátkem bojů na Ukrajině:

„…Ale i kdyby se ke stávajícím sankcím přidaly další, měly by si západní demokracie uvědomit, že Moskva považuje situaci na Ukrajině za geopolitickou otázku prvořadého významu pro svou vlastní bezpečnost. Proto i kdyby sankce zůstaly v platnosti dalších sto let, odhodlání Moskvy to neoslabí.“ 

Různí „experti“ nám vykládali, že ruská vláda se rozpadne jako domeček z karet, že přední ruští představitelé jsou nemocní, že místo prezidenta Putina je do dění zapojen jeho dvojník či hologram, že ruský lid povstane a ponese vedení země dál. Skutečnost vidíme.

Ale jde spíše o to, že celý tento přístup k dané problematice je pokřivený a zcela chybný.

Nemá smysl, a není v našem národním zájmu, řešit a ovlivňovat prioritně vnitropolitickou situaci v Rusku či na Ukrajině a jejich vzájemné konflikty, ale sledovat je, reflektovat a hodnotit je z hlediska jejich dopadu na české národní zájmy, na situaci v České republice.

A v tomto naše vládní reprezentace těžce selhává, protože naše aktivistické zapojení do tohoto konfliktu a vůdčí role české vlády např. v protiruských energetických sankcí zatím vede jen k prohloubení naší vnitřní ekonomické a sociální krize.

Co jsme zatím sankcemi „získali“? Společnost ČEZ uvedla, že ceny plynu se od července zvýší o 80 %. Reálná inflace již přesahuje 20 % ročně. Ceny potravin prudce rostou a dle všeho již na podzim bude ještě hůře. Lze mít důvodné obavy z vážné společenské krize v mnoha směrech. Opravdu vážné.

Jak bude naše vláda na tuto krizi reagovat? Má pro tuto hrozící situaci nějaký akční plán, když zatím ve vnitřní politice předvádí pouze nečinnost a nekompetentnost?

Vláda svojí nečinností způsobuje této zemi, jejím firmám a občanům velké hospodářské a finanční ztráty. Z poslední doby uveďme například skutečnost, že společnost ŽDAS přišla o zakázku v hodnotě 170 milionů eur na dodávku energetického komplexu pro ruský závod MMK. Tento komplex budou nakonec dodávat Číňané, Korejci nebo Turci a desítky Čechů ztratí pracovní místa a příjmy? To není jediný případ. Kolik českých investic do Ruska bude zmařených díky pochybné podpoře ukrajinské armády? Jak jim to „válečník“ Petr Fiala nahradí? Poradí jim, aby si našli druhé zaměstnání, topili méně, jezdili méně a pořídili si dva svetry?

Nemohu se v této situaci nezeptat, proč nejsou uplatněny sankce například na arabský plyn a arabskou ropu jako odplata za genocidu, kterou aliance arabských států provádí v Jemenu, kde desetitisíce dětí umírají hlady? Proč nikomu nevadí turecká anexe severní Syrie? Nebude to tím, že žádná z těchto válek není proti Rusku? Jiný důvod mne nenapadá.

Válka na Ukrajině ať již ta občanská nebo s Ruskem, nejsou naše války a naše vláda je zde od toho, aby se starala o naše lidi, kteří ji (sice bůhví jak) zvolili a kteří ji platí. Pokud chtějí členové vlády dělat politiku na Ukrajině, měli by okamžitou rezignací uvolnit svá místa těm, kdo chtějí dělat českou politiku a přesunout se na Ukrajinu.

Komentář napsal poslanec SPD Jiří Kobza.