Politolog Jacques Rupnik v Hyde Parku České televize hovořil o listopadu 1989 a čtvrtstoletí české demokracie. Do Československa přijel v prosinci 1989 na volbu posledního československého prezidenta Václava Havla. A má za to, že fáze vytvoření standardních demokratických institucí se zdařilo. „To, co se nezvládlo, byl možná přechod na tržní hospodářství nebo dání nějakého obsahu politických institucí,“ zmínil hned v úvodu Rupnik.

Právní stát je podmínkou tržního hospodářství

Obratem ale dodal, že dnešní mladí lidé často minulý režim ani nezažili a často kritizují českou demokracii jako systém, který se uzavírá sám do sebe. Mladým lidem se to nelíbí, už je náročnější. „A možná tohle je nutné. Možná tato generace naváže na určité myšlenky roku 1989, aniž by to chtěla - o občanské angažovanosti,“ podotkl Rupnik  Kritika totiž ještě neznamená, že by si lidé přáli návrat komunistického režimu. „Myslím, že si to nepřejí ani ti, kteří dnes volí komunistickou stranu,“ podotkl.

„Tato země je vnímána jako úspěšná středoevropská země,“ pokračoval dále. Stačí se podívat, co se v devadesátých letech dělo na Balkáně anebo co se dnes děje na Ukrajině. Z tohoto hlediska je Česko zemí skutečně úspěšnou. Ale jisté znechucení z polistopadového vývoje se prý projevuje ve válce postkomunistických zemí. U nás za něj mohou ti, kteří během probíhající transformace nedodržovali pravidla. Přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství není nijak snadný, přesto postup bez právního rámce byl chybný. „Právní stát je podmínkou tržního hospodářství,“ zdůraznil Rupnik. A další problém, do politiky začali po roce 1989 vstupovat lidé, kterým nešlo o demokracii a politiku, ale spíše o obhajobu specifických zájmů. V jistou chvíli tu proto začaly poněkud scházet politické elity.

Jednoznačně pozitivním rysem je, že v každých volbách může člověk politiky vyměnit, pokud nás v daném období zklamou. Něco takového za komunistů nebylo možné. V Česku také máme svobodu, především svobodu individuální. „To ale nutně neznamená, že demokracie vzkvétá, protože účast voličů na demokratickém dění chátrá,“ posteskl si Rupnik. I díky tomu se prý česká politická scéna uzavírá sama do sebe, tedy ještě s byznysem. „Vytratila se idea,“ zdůraznil politolog.

Dva Václavové

Nesmíme ale zapomínat na dva Václavy - Havla a Klause. „Václav Havel znovu postavil tuto zemi na mapu Evropy. Po jeho odchodu bylo to druhé zviditelnění, ale někdy už to bylo trochu problematické zviditelnění,“ poznamenal na adresu Klause.

Havel, podobně jako např. Masaryk se snažil dát politice určitý etický rozměr, ale dnes se od toho ustupuje s odůvodněním, že nesmíme poškozovat naše ekonomické zájmy. A tento pohled je podle Rupnika nedostačující. Faktem podle Rupnika je, že nástupci Václava Havla už se netěší takové pozornosti. Např. výrokům Miloše Zemana prý často věnujeme větší pozornost my než okolní svět. Politolog také připomněl, že Havel spojoval život v demokracii s odpovědností jednotlivců, a to nejen na politické scéně, ale i tam.

Sdílená svrchovanost

V pořadu také zazněla myšlenka, že Česká republika vlastně není svrchovanou zemí, protože za nás rozhoduje EU nebo NATO. Rupnik obratem připomněl, že členy těchto struktur jsme dobrovolně. Sověti nám svou vojenskou přítomnost v minulosti vnutili, dnes nám ji nikdo nevnucuje.  A přece Češi a Slováci jaksi lavírují mezi tím, zda věří EU nebo spíše Rusku. Pohybujeme se prý někde mezi Polskem, které je kvůli svým historickým zkušenostem a své poloze silně protiruské, a Maďarskem, které je největším spojencem Putina v srdci Evropy.

Rupnik dodal ještě další věc. „Pořád lepší sdílená svrchovanost než vůbec žádná. Hrát si na to, že země uprostřed Evropy bude o všem rozhodovat sama, je nedomyšlená. Kdo myslíte, že by rozhodoval, kdyby nebylo Evropské unie? Německo, Francie, Velká Británie. Myslíte, že by se někdo zajímal o to, co si myslí např. pobaltské státy? Těžko,“ řekl Rupnik. To nemění nic na tom, že hledání kompromisu mezi osmadvaceti členy EU je těžkopádné, ale pořád je to lepší, než být bez vlivu.

Své host uvedl i ke vstupu Česka do eurozóny. Euro je podle jeho názoru životaschopné a vzhledem k tomu, že znovu sílí ruské mocenské ambice, by pro nás bylo vhodné, abychom do eurozóny vstoupili. Dalším důvodem je to, že je členem eurozóny náš největší obchodní partner - Německo.