Je to už více než rok, co jsem serveru ParlamentníListy.cz poskytl první rozhovor. V něm tvrdím: „Největším problémem současné nejen české žurnalistiky je až nehorázný dvojí metr a hyperkorektnost. S tímto pokrytectvím přímo souvisí stav, že většina mainstreamu dnes neinformuje, ale bojuje. Nejen proti jiným názorům, ale i o vlastní přežití. Náklad i sledovanost klesají, lidé naše média neberou vážně a leckdy z nich mají i legraci. Vnitřně musí tyto jedince neskutečně sžírat, když do lidí ládují tu svoji propagandu, a oni si stále myslí něco jiného. Vnucují jim, koho mají milovat, koho nenávidět, koho volit. A zabedněný český lid jim ty knížecí rady nežere. Nechtějí poslouchat. Děs.“

Optikou současnosti se potvrzuje tehdejší můj názor, že se nejen nepolepší, ale věci spíš přitvrdí. Můžeme to vidět v posilování principu kruhové argumentace a tím vytlačování „závadných“ názorů a postojů odporujících takzvané liberálně-demokratické doktríně a rovněž v zintenzivnění informační války včetně již běžných projevů cenzury.

Mainstream jede podle stejného mustru: tady láska, támhle nenávist

Jeden z mých velmi dobrých známých si udělal průzkum, jehož rezultát byl sice předem očekávaný, ale budiž. Na svém twitterovém účtu sleduje už několik týdnů výplody více než dvou stovek žurnalistů nejtvrdšího českého mainstreamu, a to především způsob, jak na názor či postřeh jednoho z nich reagují ti druzí. Kupříkladu někdo z nich „zažertuje“ nad psychicky nemocným synem Andreje Babiše, a tím uvolní lavinu souhlasných reakcí, doplňujících „vtípků“ či urážek.