„Byl jsem za ní naposledy v sobotu, kdy to ještě bylo možné. Dlouze jsme si povídali, psychicky byla úplně v pohodě, do poslední chvíle jí to pálilo, ale tělo jí přestalo sloužit,“ uvedl v tiskové zprávě předseda Českého klubu olympioniků Oldřich Svojanovský.

Zátopková, rozená Ingrová, se narodila ve Fryštátu a vyrůstala na Slovácku, kde se nejprve závodně věnovala házené. V roce 1949 dokonce v dresu Slovácké Slavie Uherské Hradiště vyhrála československou ligu. Tehdy už byla zamilovaná do oštěpu a taky do Zátopka, kterého poznala o čtyři roky dříve. Manžela Emila přežila o téměř dvacet let.

Jako oštěpařka startovala na hrách poprvé v roce 1948 v Londýně, celkem si zapsala čtyři olympijské účasti a vybojovala dvě medaile. V Helsinkách 1952 získala zlato a o osm let později v Římě 1960 přidala stříbro. Dvakrát se stala mistryní světa a v roce 1958 vytvořila v 35 letech výkonem 55,73 metru světový rekord.

U sportu zůstala Zátopková i po konci kariéry v roce 1962. Působila jako trenérka a funkcionářka. V letech 1960–1972 byla členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Úzce spolupracovala s Mezinárodní atletickou federací, byla taky členkou předsednictva Českého klubu olympioniků.

V roce 1998 obdržela Olympijský řád, o 15 let později převzala i Medaili Za Zásluhy. „Celý život jsem věnovala atletice, ať už jako závodnice, trenérka či funkcionářka. Takže si vlastně tu cenu asi zasloužím,“ řekla tehdy k ocenění Zátopková.

Atletice, olympijskému hnutí i společenskému dění se energická žena věnovala i v pokročilém věku, i po 90 letech. Ještě před čtyřmi lety se dokázala zotavit ze zlomeniny krčku stehenní kosti i následné operace. Tak silná byly psychicky i fyzicky.

„Paní Dana byla nejen vynikající sportovkyně, ale hlavně skvělý člověk. Byla vzorem pro generace olympioniků. Její odchod nás všechny velmi zarmoutil,“ doplnil předseda ČOV Jiří Kejval.