Vykoupit jízdárnu kasáren v pražské Ruzyni, kde popravili nacisté v době protektorátu téměř 250 českých vlastenců, nebo nevykoupit? Tak zněl jeden z dotazů, který položil čtenář exministru Hermanovi na jeho profilu Parlamentních listů. Nelíbí se mu totiž, že ani sedmdesát let od skončení druhé světové války se na tomto místě zesnulí nedočkali důstojného památníku, a místo toho zde zřídila armáda skladiště. „Bude i tady nekompromisní jako v případě Lety?“ ptal se pisatel dotazu.

Přesné odpovědi se ale asi jen tak nedočká, jelikož podle Hermanových slov je tato věc už v kompetenci jiných lidí. „Jak jistě víte, 13. 12. 2017 skončil mandát naší koaliční vlády. V tuto chvíli je tedy na dalších lidech, majících odpovídající kompetenci, aby o kulturu připomínání nadále pečovali,“ odpověděl ministr kultury a dodal, že on se o to v rámci svých aktuálních možností a pravomocí bude snažit také.

Druhý dotaz směřovaný na Hermana byl ohledně toho, jak to ve skutečnosti bylo s vyhnáním Němců z našeho území po válce. „Níkdy jsem tím moc nezabíral, věděl jsem, že Němci před válkou zabírali naše území, takže jejich vysídlení bylo po válce správné,“ napsal autor dotazu, který prý tento názor změnil poté, co zhlédl seriál Vzteklina. „Poslední včerejší díl mě totiž přivedl k zamyšlení, že vyhnání Němců muselo být asi opravdu hodně drastické. I když v seriálech jde většinou o nadsázku, a ne o historický výklad,“ napsal a zároveň poprosil Hermana, zda by jej mohl nasměrovat na nějakou literaturu, diky které by si udělal objektivní obrázek.

Herman hned v úvodu odpovědi vyjádřil potěšení nad zájmem o záležitosti naší novodobé historie. Jádrem celého problému je podle exministra kultury to, že se kladlo rovnítko mezi etnickou a politickou příslušnost lidí bez ohledu na jejich chování v době okupace. „To je základní rozdíl a rozpor mezi vyrovnáváním se s otázkou kolaborantů a německých menšin po válce v západní Evropě a v zemích pod sovětskou nadvládou. Na Západě byli stíháni zločinci, nacisté a kolaboranti, tedy lidé, kteří se něčeho dopustili. Nikoli však pro svůj etnický původ. Zatímco v zemích pod sovětskou kontrolou byli prý postihováni lidé na základě svého původu bez ohledu na svou minulost,“ vysvětloval.

Původní zdroj ZDE

Dále také upozornil na to, že se například pak stávalo i to, že aktivní němečtí sociální demokraté z Čech či Moravy, kteří byli za války pronásledováni pro své protinacistické politické přesvědčení (např. Wenzel Jaksch, Ludwig Czech, Volkmar Gabert aj.), byli po válce násilně vystěhováni pro svůj německý původ. „Toto postihlo i řadu německy hovořících Židů, kteří vůbec přežili nacistické koncentráky a po válce byli odsunuti do Německa jako Němci. A to je i případ z naší rodiny,“ uvedl Herman a zmínil, že i proto se v této oblasti angažuje a snaží se tyto věci vysvětlovat a pracovat pro skutečné smíření a přátelství mezi lidmi.

„Odborné literatury na toto téma existuje celá řada. Doporučuji např. obrátit se na Vědeckou knihovnu v Č. Budějovicich či na knihovnu v Liberci nebo na Pražský literární dům. Totéž platí i o tématu mnohasetletého soužití mezi Čechy, Němci a Židy v našich zemích,“ doporučil na závěr čtenáři.