Média a různí aktivisté podle Kovářové stále nutí ženy, aby se snažily bojovat proti mužům. Ohánějí se podle ní znásilněním a obtěžováním. „A tak se dozvídáme, jak je třeba muže ukáznit a převychovat. Součástí převýchovy je zákaz vilných pohledů, neslušných slov a zvýšení trestů za znásilnění, protože ideálem dneška je poslušný jedinec s uctivě skloněnou hlavou, který nám bude číst přání z očí a vlastní individualitu nikdy neprojeví,“ píše kriticky advokátka.

Válku mezi pohlavími prý nechápe. Bojovnice proti mužům podle ní zapomínají, že muži a ženy jsou jen půlkami jednoho celku. „Muž a žena tvoří dohromady báječné společenství, bez něhož by nebyl počat nový život a neexistovala by společnost, klan, kmen, země ani národ. Jedni bez druhých mohou chvíli samostatně existovat, ale teprve spolu a společně jejich existence dostane praktický význam, životní, funkční i historický smysl.“

„To chceme muže vytlačit ze své společnosti? To chceme zardousit jejich sílu? Kde ji pak vezmeme, až ji jednou zase budeme opravdu potřebovat?“ ptá se Kovářová a přichází s další pravdou. Ženy a muži si dle ní z pochopitelných důvodů nejsou rovni. „Že nesouhlasíte? Chcete mi před nosem mávat Listinou základních práv a svobod a dokazovat rovnost pohlaví před zákonem? Inu, zákony si schovejte k soudu a do diplomových prací, protože právo je jen teorie, zatímco skutečný život probíhá podle docela jiných pravidel,“ domnívá se advokátka.

Každý má prý dnes samozřejmě právo hledat vlastní štěstí, ale i přes všechen ten moderní nános většina žen touží po statečném muži, který se s ní ožení a postará se o ni a jejich děti. „Podobně jako většina mužů chce najít milou dívku, která mu ze čtyř stěn bytu vytvoří domov. Nevěřte všemu, co si vyřve hlavní slovo. Cožpak by jinak byla naší nejoblíbenější pohádkou právě ta o Popelce s Libuškou Šafránkovou?“ dodává advokátka.

Z výše uvedeného dle Kovářové vyplývá další pravda, a tou je, že ženy jsou jednoznačně menší, křehčí a fyzicky slabší než muži. „Ženy dnes chtějí být moderní a vyrovnat se mužům. Touží-li po tom, mohou samy bivakovat pod pyramidami, v baru se opít do bezvědomí, chodit mezi podivné existence nebo přijmout riskantní pozvání od neznámého muže. Jenomže riskantní chování s sebou někdy nese velmi špatné konce,“ píše právnička s tím, že právě proto, že jsou ženy slabší, musí na sebe dávat větší pozor a měly by být i vychovávány v tomto duchu, protože za své případné chyby zaplatí logicky větší cenu než silnější muži.

Na závěr Kovářová ještě dodává: „Ne, muži a ženy si ani náhodou nejsou rovni. Žena je přece mnohem cennější a choulostivější materiál. Jen ona je schopna rodit děti, což je její základní životní role. To je mimochodem další pravda, kterou mnozí modernisté nechtějí slyšet.“ Děti jsou podle ní také to jediné, pro co stojí za to žít.