Další článek z cyklu ZA OPONOU MIGRACE vychází po dnech, kdy Británie, Francie, Německo a Nizozemí hlásí další oběti (včetně dětí!) pobodané migranty z Afriky a Blízkého východu, kteří by často vůbec neměli být na svobodě, protože to není jejich první zločin. Česku se tyto tragédie zatím naštěstí vyhýbají, a tak hladinu emocí zvedne spíš absurdita trestního oznámení Jiřího Pospíšila (TOP 09) za volební plakát, který právě před migrací z rizikových zemí varuje.

V této souvislosti se mě občas ptají bývalí voliči ODS nebo lidovců, proč vedení těchto stran přestalo o hrozbách masové migrace mluvit a něco proti tomu dělat. Vždyť ještě před pár lety stálo na většinových pozicích proti kvótám a premiér Fiala se nechal fotit s Orbánem u hraničního plotu. Na to odpovídá Anton Musil a myslím, že to formuluje docela přesně. Trochu jsem to jen doplnil:

1. Vedení koaličních stran podlehlo tlaku zaměstnavatelů, kteří potřebují levnou pracovní sílu. Ti samozřejmě mají z migrantů okamžitý prospěch, zatímco náklady externalit nese celá společnost. Nová generace mladých ekonomů a „expertů“ naskočila na módní trend, že migrace je oběd zdarma, a politikům tak radí ji maximalizovat. Vláda tedy pomalu a ne úplně nápadně povoluje migraci stále většího počtu přistěhovalců. Stejně jako státy západní Evropy před desítkami let. Naprosto stejná a fatální chyba.

2. Voliči pro politiky nejsou až tak důležití, ti chtějí hlavně dobře vypadat. A to určují média a další elitářské instituce, jejichž ideologický náklon doleva je zjevný. Vystupovat proti migraci bylo low-status, déclassé, působilo to dezolátsky. Někteří zbabělí politici se ještě stále bojí hlasitě ozvat proti migraci, protože by snížili svůj status v karlínských kavárnách.

3. Lobbistický tlak z unijních institucí, jejichž cílem je legalizovat masovou ilegální migraci a přimíchat mezi voliče více vděčných „novoevropanů“, kteří ochotně přijmou ekonomické experimenty ničící střední třídu.

Přitom nemusíme vymýšlet znovu kolo. „Jsou země (ano, mimo Evropu), které používají velmi jednoduchá pravidla. O povolení k pobytu se periodicky žádá znovu a znovu, třeba každý rok. Žadatel nemá nárok na podporu z veřejných rozpočtů hostitelské země, v případě ztráty zaměstnání končí pracovní vízum a povolení k pobytu do 30 dnů. Základní pravidlo – kdo do země vstoupí ilegálně, nemá nárok na další jednání a je vyloučen z rozhodovacího procesu o povolení k pobytu. Měli jsme celkem dobrá migrační pravidla, ale díky Vítu Rakušanovi a této vládě jsme se vzdali pravomocí ve prospěch Evropské komise, a tím se zbavili možnosti si o migraci rozhodovat sami.“

Dánsko jako příklad migračního vzoru pro Evropu?

Možná si říkáte – pokud jsou Británie, Francie, Německo a Švédsko odstrašujícími příklady evropské imigrační politiky, máme v západní Evropě nějakou zemi, která to vzala jinak a dá se považovat za úspěšný příklad hodný následování? Mnozí z vás budou možná jmenovat Dánsko. Před 9 lety jsem měl jako předseda Rady Brnopolis provozujícího Brno Expat Centre možnost navštívit kodaňský International House, který v jednom domě o několika patrech poskytuje všechny imigrační služby expatům jako one-stop shop, a jeho vedení bylo hrdé na úspěšnou integraci přicházejících cizinců v porovnání s koloniálními velmocemi západní Evropy. Vzpomínám na to, kdykoli čtu zprávy a čísla níže.

V Dánsku v posledních 4 měsících zadrželi na 25 mladistvých nebo mužů kolem 20 let, které najaly švédské gangy k vraždám na dánském území. Už si toho začínají všímat po celé Skandinávii a Dánsko kvůli tomu zavádí hraniční kontroly. „Švédsko platí za důsledky své neúspěšné imigrační a kriminální politiky,“ uvedl dánský ministr spravedlnosti. Důvodem, proč podle něj gangy najímají na vraždy mladistvé ze Švédska, jsou výrazně mírnější tresty ve Švédsku. Podle policejních statistik operuje ve Švédsku na 14 000 členů různých gangů. Asi si domyslíte, odkud tito „Švédové“ pocházejí.

Je Dánsko úspěšnou zemí z hlediska imigrační a integrační politiky?

Ne tak docela, posuďte sami. Tady je pár statistik z článku profesora práv Aarhuské univerzity, Ole Hasselbalcha z roku 2019, jehož český překlad vyšel u nás:

„Pokud bude současný demografický trend v Dánsku dále pokračovat, tak se etničtí Dánové – jejichž porodnost je mnohem nižší než u imigrantů s neevropskými kořeny – stanou někdy kolem roku 2065 ve své vlastní zemi menšinou. Tento scénář je skutečně reálný, neboť imigranti definovaní jako ‚uprchlíci‘ do země nadále přicházejí a mnoho lidí využívá svého práva na slučování rodin. Je téměř nemožné vrátit někoho z těchto lidí do jeho země původu, a to včetně náhodných ilegálů, kterým se podařilo překročit dánské hranice.

Podle zprávy Dánského statistického úřadu z roku 2017 byla zaměstnaná jen asi polovina imigrantů s neevropskými kořeny ve věku 16–64 let (53 % mužů a 45 % žen). Míra zaměstnanosti byla zvláště nízká mezi migranty pocházejícími z Iráku, Libanonu, Somálska a Sýrie. Dánská Konfederace zaměstnavatelů odhalila, že v roce 2016 pobíralo sociální dávky 41,5 % imigrantů s neevropskými kořeny, přičemž etnických Dánů pobírajících sociální dávky bylo jen 17,5 %. V roce 2017 tvořili imigranti jednu třetinu příjemců sociálních dávek, což představovalo nárůst o 82 % za pouhých 7 let.

Míra kriminality mužů v roce 2017 byla o 35 % vyšší u imigrantů s neevropskými kořeny a o 145 % vyšší u jejich potomků než u dánské mužské populace. K tomu je třeba dodat, že třetí generace imigrantů je v této souvislosti již považována za Dány, a její zločinnost je tak započítávána do všeobecné dánské populace. V žebříčku zločinnosti dle země původu vedli mužští potomci imigrantů z Libanonu, z nichž mnozí byli podle zprávy Palestinci bez státní příslušnosti. Dále následovali potomci přistěhovalců ze Somálska, Iráku, Pákistánu, Maroka a Sýrie.

Loňská čísla nejsou o moc lepší. Tyto grafy na základě dat z ministerstva spravedlnosti ukazují rozdíly ve zločinnosti (nahoře) a počtu odsouzených za krádeže (dole) mezi Dány, ‚západními‘ migranty a ‚nezápadními‘ migranty.

Podle průzkumu z roku 2006 byli mladí dospělí muslimové v Dánsku více nábožensky založení než jejich rodiče a polovina z nich si dokonce myslela, že svoboda projevu by měla ustoupit náboženským pravidlům a tradicím. Pouze 59 % muslimů bylo přesvědčeno, že základem dánské legislativy by měla být jedině dánská ústava. Více než třetina muslimů v Dánsku byla loajálnější ke své zemi původu než k Dánsku.“

Reakce dánské vlády a příklady „kontroverzních“ opatření

Z výše uvedených důvodů Dánsko v posledních letech zpřísnilo svou imigrační a integrační politiku. Je jednou z mála zemí, kde ještě vládnou sociální demokraté, a někoho možná překvapí, k jak striktním pravidlům přistoupili. Možná právě proto ještě vládnou – na rozdíl od svých sesterských stran, které nesou za imigrační katastrofu ve svých zemích hlavní odpovědnost (na mysli mám především Švédsko).

Dánská vláda definovala 22 „vyloučených lokalit“ (dříve nazývaná ghetta) s velkým podílem „nezápadních“ migrantů, kde platí jiná pravidla. „Pachatelé zde dostávají za spáchané trestné činy jako vandalismus, vloupání a prodej marihuany dvojnásobně tvrdé tresty. Policie má právo vás zastavit, a pokud vidí, že máte typické statutové symboly člena gangu (drahé oblečení, hodinky, elektroniku), může se dožadovat doložení příjmu. Vláda chce rovněž zjednodušit majitelům bytů, aby mohli dát výpověď osobám s kriminálním pozadím a jejich rodinným příslušníkům. Těmto osobám má být rovněž ztížena možnost získat v této lokalitě byt.

Sociální bydlení v ghettech má být do roku 2030 omezeno na pouhých 40 % celkového počtu bytů. Vláda chce změnit sociální skladbu v těchto oblastech tím, že nejméně 60 % domů bude pronajato za tržní ceny, které jsou pro většinu současných obyvatel nedostupné. To je považováno za způsob, jak snížit podíl ‚nezápadních‘ obyvatel. Děti z ‚ghett‘ musejí od 1 roku věku trávit nejméně 25 hodin týdně v povinné denní péči, aby byly vzdělávány v ‚dánských hodnotách‘ a jazykových znalostech.

V předškolních zařízeních se mají děti podrobit jazykovým přijímacím zkouškám. Gymnázia mají získat větší pravomoci při přijímání žáků. Má se zabránit tomu, aby se určitá etnika shromažďovala do stejných škol a vznikala tak ‚etnogymnázia‘. Školy si budou moci stanovit aspoň z jedné čtvrtiny kritéria pro výběr žáků. Děti rodičů z ghett budou mít povinnost navštěvovat od jednoho roku věku pedagogická zařízení, a pokud to rodiče odmítnou, budou jim odebrány přídavky na děti. Cílem politiky je snížit podíl ‚nezápadních‘ obyvatel v těchto oblastech na méně než 30 %.“

Do jaké míry tato zpřísněná pravidla přinesou efekt, se ukáže až v průběhu let. Budu se snažit najít a publikovat zde aktualizované statistiky.

Autor: Vlastimil Veselý