Německý ministr zemědělství Cem Özdemir v textu pro Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal pár slov o své dceři.

„Moje dcera příští rok maturuje na střední škole. Přemýšlí o tom, co by mohlo přijít dál, jakému studiu, jaké kariéře se chce věnovat. Stále dobře vím, jak vypadá toto formativní období života, i když to bylo před čtyřiceti lety: život se zdá nekonečný, stejně jako možnosti. Ale mezitím se země znatelně změnila. Když ji poslouchám, nejsem si jistý, zda je dnešní dospívání tak bezstarostné, jak jsem se cítil tehdy,“ začal.

Jeho dcera se prý spolu s kamarádkami setkává venku se situacemi, ve kterých je mladí muži obtěžují zdlouhavým zíráním na ně i jiným nevhodným chováním. Jde prý zjevně o muže migrantského původu. Podle jejích vlastních slov si zvykla, ale i tak jí to není příjemné, byť dodává, že nechce házet všechny žadatele o azyl do jednoho pytle. Uznává, že mnoho migrantů a uprchlíků dělá vše, co je v jejich silách, „aby se sem dostali rychle, tvrdě pracovali a zapojili se“. Ale značná část jich je problémových, neakceptujících pravidla soužití v hostitelské zemi.

„Jako otec to nechci, jako politik to nesmím,“ napsal Özdemir s tím, že nelze některé věci ignorovat. Je třeba tlačit na to, aby Německo opustili ti, kdo se nechtějí stát součástí německé společnosti, kdo nechtějí akceptovat německé hodnoty. A ti, kteří chtějí přijmout německé hodnoty za své, k tomu musí dostat maximální prostor.

„Větší důslednost při zjišťování identity, větší přísnost a sankce za trestné činy, méně shovívavosti v preventivní práci – protože každý trestný čin, který spadá do tohoto vzorce, stojí důvěru. Musíme vědět, kdo je v zemi. Musíme zajistit, aby v zemi byli pouze ti, kteří zde mohou být. A jako hostitelská společnost vehementně požadujte, co je k tomu potřeba: jazyk, práci, oddanost základnímu zákonu!“ rozvedl myšlenku ministr.