Ještě před samotným setkáním a besedou vzbudil pozornost místní učitel základní školy Jaroslav Jonáš, který si s sebou na mítink přinesl několik transparentů, upozorňujících na údajně necitlivou ochranu řeky v oblasti Loučovicka.

Protestující solitér

„Bedřich Smetana, inspirován tou nádherou, napsal Čertovu stěnu. Nevím, jestli ta divoká řeka přinese oživení, ale vidím, že se tu zasahuje do národního bohatství a do genia loci tohoto kraje,“ řekl pro místní média a po konzultaci jeho protestu s ochrankou zůstal na místě, kam přinesl i transparenty nebo spíše vysvětlovací tabule. „Já tu žiji třicet let a s dětmi tam chodíme. Každodenní zvýšený průtok, neustálé házení vodou nahoru a dolů zničí křehké vztahy Čertových proudů. Proto jsem tu, mám tady pár myšlenek a chci se zeptat, proč chtějí tohle zničit. Mám trošku strach, ale řekl jsem si – je třeba obléknout indiánskou halenu a postavit se za to. Vím, že v těchto názorech budu osamocen, cítím to. Lidi to nezajímá, a když už, tak jsou ochotni slyšet na to, že to něco přinese. Já vím, co dnes přináší Lipno, které je blázincem na kolečkách. Místním to moc nepřináší, já si myslím, že z toho mají jiní daleko větší zisky. Proto jsou tady. Procestoval jsem polovinu světa a považuji Čertovku za malý Grand Canyon. To, co chtějí udělat starostové a pan hejtman Zimola s Čertovými proudy, je zlý čin,“ vysvětloval i místním lidem a zástupci krajského úřadu, který k němu přišel s dotazem, co vlastně potřebuje. Ochránce přírody pak zůstal sedět v první řadě na zemi a rozložil své nápisy, aby si je prezident mohl přečíst.

Omluva za papírnu

A už byl čas pro úvodní projev hlavy státu – Miloš Zeman byl vůbec prvním prezidentem, který navštívil Loučovice. „Úvodem bych se chtěl zdejším občanům hluboce omluvit. Když jsem tady byl jako  důchodce z Vysočiny, tak jsem říkal, pokusím se vám pomoci s papírenským podnikem Vltavský mlýn, který v roce 2010 zkrachoval. A myslel jsem si o sobě nafoukaně, že když jsem bývalý premiér, takže stačí říci, stačí se přimluvit, všichni zasalutují, poslechnou a přijde sem nějaký zahraniční nebo domácí investor, který uvede tyto podniky zase do normálního provozu, tak aby mohly zaměstnávat řadu lidí. Chovali se ke mně jako k důchodci z Vysočiny, a nikoliv jako k bývalému premiérovi. Takhle to někdy dopadne. Ale protože člověk má plnit sliby alespoň se zpožděním, tak teď už se nemohu na nic vymlouvat, teď už jsem zase pro změnu prezident a přijel jsem do Loučovic právě proto, abych s tím zpožděním, za které se ještě jednou omlouvám, nějakým způsobem přispěl k tomu, aby nejenom Loučovice, ale celý tento kraj mohl prosperovat stejně tak, jako prosperuje třeba Lipno. Také jsem obědval mimo jiné se starostou Frymburka a ten mi říkal – hranice Šumavského národního parku prochází náměstím našeho města a na jedné straně je světlo a na druhé straně je tma. Jako v té pohádce o zemi krále Miroslava a Půlnočního království. Šumavský národní park bohužel, a vědí to starostové i občané mnoha pošumavských obcí, je jednou z největších překážek rozvoje turistického ruchu. Budeme se snažit, aby místo průmyslového areálu v Loučovicích vznikla rekreační zóna. Já jsem slíbil panu hejtmanovi, že jej pozvu na blízké jednání se zahraničními investory, které bude asi za měsíc, abych začal plnit tu druhou část svého slibu, a pokud jde o první část, už jsem dosáhl dohody s generálním ředitelem Povodí Vltavy, který veřejně na parníku Král Jiří Loučovickým slíbil, aby ona divoká voda zde skutečně existovala a aby rafting, kde se konalo mistrovství světa, se tady nejen pravidelně opakoval, ale aby i ti, kdo vyznávají tento adrenalinový sport, aby byli uspokojeni častěji než jednou za rok. Po částech a velmi pomalu splácím svůj dluh, ale jsem si ho vědom a ještě jednou se omlouvám, že jsem jej nedokázal splatit jako důchodce. Budu se jej snažit splatit jako prezident.“  A na to mu místní mohutně zatleskali.

Právo prvních dotazů pro nesouhlasící

Mezi občany se objevily dvě červené karty. Nad hlavou s nimi mávala mladá žena a mladší muž. Na to hned Miloš Zeman zareagoval slovy: „V rámci demokracie dávám příležitost držitelům v tomto případě dvou červených karet, aby se posunuli trošku blíž a jako první dostanou mikrofon a budou moci vyložit svůj názor nebo položit otázku. Samozřejmě že je pohodlnější držet v ruce červenou kartu, než se na něco zeptat nebo o něčem promluvit, je to intelektuálně náročnější, to uznávám, ale pojďte sem blíž,“ vyzval. Požádal moderátora, aby jim šel v ústrety, nabídl jim mikrofon, aby, jak říkal, měli možnost vyjádřit svůj názor. „Já jsem přišla jenom vyjádřit svoji nespokojenost s chováním pana prezidenta Zemana,“ řekla nesměle žena. „A můžete říci, v čem konkrétně tu nespokojenost vidíte?“ zeptal se hned prezident. Odpověděl však druhý „držitel“ červené karty: „Za sebe… Bylo by toho vícero, ale nejvíce, co mě pálí, je přístup pana prezidenta k zahraniční politice.“

Evropské dilema a nebezpečí trombózy

„Nejvíc jsem kritizován za to, že jsem proti sankcím proti Rusku,“ opáčil Miloš Zeman. „To je pravda. Ale je dobré, abyste byl trochu lépe informován. Proti sankcím vůči Rusku se vyslovil například i slovenský premiér Fico, který je teď mimochodem na návštěvě v Ruské federaci. Proti sankcím proti Rusku se vyslovil velmi ostře rakouský kancléř, který dokonce tyto sankce označil za nesmysl. Kritizoval je například francouzský prezident a nedávno i španělský ministr zahraničí. Mohl bych vyjmenovat některé další, například Viktora Orbána z Maďarska, ale to by byl dlouhý výčet těch, kdo s těmito sankcemi nesouhlasí. Takže bych se vás chtěl zeptat – posílal jste protestní dopis rakouskému kancléři, slovenskému premiérovi, španělskému ministru zahraničí, francouzskému prezidentovi a dalším? Jestliže moje názory se shodují s názory těchto lidí, tak na tom nevidím naprosto nic špatného a můj názor je podmíněn tím, že se snažím, aby české podniky zbytečně nepřišly o zakázky, aby měly exportní možnosti v Rusku, Číně, Izraeli a v dalších zemích, aby tím rostl počet zaměstnaných a klesala nezaměstnanost.“ Odpověď hlavy státu byla odměněna potleskem. „Když to budete držet nahoře, tak se vám ruka odkrví a bude vám hrozit trombóza. Je to velmi nebezpečné a v horších případech to končí amputací ruky,“ varoval oba mladé lidi, kteří stále drželi svoje červené karty nad hlavou, za všeobecného veselí prezident.

Bez milosti a amnestie

Starší muž se poté dotázal: „Pustil jsem si takzvanou veřejnoprávní Českou televizi a tam hovořili o omezení pravomocí prezidenta…“  „Nejenže netrvám na tom, aby moje pravomoce byly rozšířeny, třebaže se domnívám, že u přímo zvoleného prezidenta by měly být pravomoce minimálně takové, jako jsou pravomoce prezidenta voleného Parlamentem, ale naopak jsem nabízel, že se některých dobrovolně vzdám,“ odpověděl Miloš Zeman. „Zavázal jsem se před prezidentskými volbami, že nikdy nevyhlásím amnestii. Víte sami, jak dopadla ta poslední. Čili vzdal jsem se pravomoce, která z Ústavy ČR prezidentovi reálně vyplývá. Částečně jsem se vzdal pravomoce udělování milosti. Dřívější prezidenti udělili několik set milostí ročně. Já jsem zatím neudělil ani jednu,“ dodal.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE