Podle pana děkana bychom si měli připomínat jak 17. listopad 1939, tak 17. listopad 1989. První proto, že se odehrál za druhé světové války a uznání tohoto dne za Mezinárodní den studentstva prosadili i lidé, kteří se zbraní v ruce bojovali za svobodu Československa. 17. listopad 1989 bychom si pak měli připomínat, protože jde o počátek naší moderní demokracie.

Důrazně varoval před úkrokem od demokracie, ke které by došlo, pokud by byl skutečně unovu zaveden paragraf o hanobení prezidenta. Když Kuklík slyšel o návrhu poprvé, nechtěl věřit, že je míněn vážně.

„Já jsem si tedy původně nemyslel, že to je věc, která by byla myšlena vážně. Myslel jsem si, že jde o návrh malé skupiny opozičních poslanců, a byl jsem nemile překvapen, když jsem viděl, kdo všechno se pod návrh podepsal,“ kroutil hlavou Kuklík. Tento návrh nás prý vrací někam do časů Rakouska-Uherska. Ještě to prohloubí rozpor v již rozdělené společnosti, protože sám prezident rozděluje společnost. „To si nebudeme nalhávat,“ řekl jasně Kuklík. Stačí se podívat, jak se Miloš Zeman vyjadřuje např. směrem k akademické obci.

Hlava státu je dnes přímo volená politická persona a jako politická persona musí být schopna snést kritiku. Jestliže se některým poslancům nelíbí kritika prezidenta, měli by si vzpomenout např. na to, co se dělo v loňském roce 17. listopadu, kdy vedle sebe na pódiu stáli prezident Zeman a radikál Konvička. Samozřejmě nelze tvrdit, že uprchlická krize neexistuje, a musíme s ní pracovat, ale rozhodně pro Česko nejde o něco nezvladatelného. „Evropa má problémy s migrací, ale myslím si, že není správné strašit českou společnost tím, co jí vlastně nehrozí, anebo možná potenciálně hrozí, ale v rozměrech, které můžeme zvládnout.

„Já jsem sám zastáncem tradičních politických stran. My tu dnes vidíme krizi tradičních stran a Andrej Babiš toho velmi umně využil. To nabádání, aby se jednalo hospodárně, na tom něco samozřejmě je, ale na druhé straně si myslím, že se principy demokracie rozcházejí s principy firemního řízení,“ podotkl Kuklík. Babišovi hraje do karet i nepříliš valná politická kultura ostatních stran. „Na tom by nebylo nic až tak divného, kdyby se hnutí ANO chovalo více jako klasická politická strana,“ pokračoval host. Otázkou je, jak promění hnutí ANO stále významnější angažmá ve vládě a na krajích.