Ve chvíli, kdy si povídal s Martinou Kociánovou, byl prý zrovna „v procesu“. Od roku 1989 prý věřil, přes různé výchylky a výkyvy, v princip demokracie. Ještě vloni na podzim prý věřil, že odchodem Zemana a Babiše na smetiště dějin se vše obrátí v dobro.

„Já jsem byl voličem jednoho z těch uskupení s tím, že jsem volil trojkoalici – a zase jsem dostal přes prsty,“ popisoval.

Takže právě teď přemýšlí nad tím, že něco zásadně špatného a překonaného je s celým typem politického systému. Kvůli tomu je prý v současnosti ve zvláštní pozici, kdy jej nezvou na protivládní demonstrace, ale už ani do České televize.

„Asi bych tuhle část odpovědi zakončil slovy, že se ve mně míchá zklamání, konečně přiznání sobě samému, že tenhle systém je, zdá se, skoro nereformovatelný, a zároveň obrovská touha a naděje, pardon, že to řeknu, po lepších zítřcích. Já jsem skutečně hluboce přesvědčen, že my, jako lidské bytosti, nejsme naprogramováni ke zlu, ke korupci, k nějakým bizarnostem, ale že jsme naprogramováni ke spolupráci. Že jsme naprogramováni a nakódováni vnitřně pro touhu po morálce, spravedlnosti. A tak jde tedy o to, abychom dokázali společně dát dohromady buď systém, nebo vyzdvihnout lidi, kteří se nestačili zničit, pomrvit průchodem pokřivenými politickými stranami,“ zamyslel se.

Systém se začíná bát občanů...

Dnes má třeba prý zcela upřímný strach z toho, co provádí ministr vnitra Vít Rakušan (STAN), o kterém si kdysi myslel, že je to normální člověk, byť možná trochu patlal.

To, co vidí teď, ale režiséra šokuje: „Oni po naší svobodě jdou víc než předchozí vláda,“ říká. Občas má prý dojem, že minulá vláda si chtěla „jen nakrást“, a ve všem ostatním lidi nechávala, ať si dělají, co chtějí. S výjimkou covidu, což byla kapitola sama pro sebe.

„Ale tahle vláda, ona vymýšlí neustále zlepšení toho, co si máme myslet, co smíme říkat,“ konstatuje režisér. Připomíná, jak třeba na ministerstvu vnitra vytvořili „tým na dezinformace“, do jehož zakládajícího dokumentu napsali, že je vlastně obtížné určit, co je dezinformace, a že to bude určovat ministerstvo vnitra.

„Systém nebo zřízení, které se začíná bát názoru svých občanů, a systém nebo zřízení, které nám říká, co smíme a co nesmíme říct, přestává být demokratickým systémem,“ varuje ministra Rakušana. V jeho případě se mu navíc udělalo zle z toho, jak „maluje na barák pytle“. Celý systém se podle něj ukazuje jako postavený na hlavu a současní ministři přestávají být demokratickými politiky.

Přichází podle něj doba, kdy každý bude muset přemýšlet, v jakém to žijeme systému a co nám vlastně přináší. „Myslím, že všichni stojíme před nějakým novým pochopením a že s tím lenivým přijímáním jednoduchých, jednoznačných, předžvýkaných názorů z mainstreamu a z veřejnoprávních médií už nevystačíme, protože to je cesta do záhuby,“ přemýšlí Chaun. Stále je tu ale minimálně polovina lidí, co poslouchá pouze mainstream a je schopna po tobě agresivně jít, pokud zpochybníš „narativ“, ať jde o covid nebo o Ukrajinu.

Sám přiznává prozření třeba v pohledu na EU, o které dlouho věřil, že spojená bude silnější hrází proti Rusku nebo Číně, ale teď vidí, že sjednocování se změnilo v neuvěřitelnou drzost lidí, kteří si klidně začerňují smlouvy na miliardy eur a myslí si, že si mohou dovolit úplně všechno.

Na závěr se ještě vyjádřil k válce na Ukrajině, ve které sice odsuzuje Rusko jako agresora, ale duševní pochody části elit, radujících se z toho, že mladá žena uhoří v autě, prostě není schopen akceptovat.

On se nedokáže přestat na druhou stranu dívat jako na lidské bytosti a jako na národ, který je přes všechny své podivné výstřelky (kterých je v případě Ruska nepochybně nadstandardně) pořád součástí světa.

„Úkolem světového společenství by nemělo být fedrovat tam pod tlakem zbraně, zbavovat se starých, pro nás už polofunkčních děl, pušek, munice, abychom si vyčistili sklady pro nové nákupy. Ale naším úkolem je absolutně a prioritně hledat cestu k míru,“ zdůraznil Igor Chaun.