„Češi se nechávají ‚odírat‘ jako žádný jiný národ v Evropě. Na své výplatnici totiž vidí nejmenší část hodnoty, kterou skutečně vytvoří,“ sdílel na sociální síti X ekonom Lukáš Kovanda. Data vyplývají z OECD a Světové banky z roku 2022. Ekonom porovnával hodnotu, kterou v průměru pracovníci v jednotlivých zemích vytvoří s tím, kolik toho ve skutečnosti dostanou zaplaceno. „Zachycují tedy zhruba právě to, jaká část pracovníkem vytvořené hodnoty zůstává v jeho kapse,“ vysvětlil ekonom.

V České republice se jedná pouze o 67 procent. „Pracovníci v Česku jsou na tom v dané statistice hůře dokonce i než jejich kolegové v dalších zemích Visegrádské čtyřky,“ uvedl Kovanda. Lépe než Češi jsou na tom podle Kovandových statistik i Maďaři s 68 procenty, Slováci s 70 procenty, ale i třeba Poláci s 85 procenty.

Oproti tomu nejvíce částka, kterou lidé odpracují a poté na výplatní pásce dostanou, odpovídá v Belgii, a to takřka sty procenty. Nad devadesát procent vyplacené částky z hodnoty, kterou pracovníci vytvoří, se poté dostanou Francouzi (95 %), Slovinci (94 %), Rakušané (94 %), Španělé (94 %), Němci (93 %), Nizozemci (91 %) i Litevci (91 %).

Jedním z důvodů pro to, proč čeští pracovníci dostanou zaplaceno méně než odpracují, je podle Kovandy odliv vytvořeného bohatství z České republiky do zahraničí. Stovky miliard korun odcházejí z Česka každým rokem v podobě dividend tuzemských dceřiných firem vyplacených jejich matkám. Ty pak sídlí nejčastěji v západních zemích Evropské unie, jak Kovanda uvedl. „Stovky miliard korun hodnoty odpracované a vytvořené na území Česka tak mizí ‚za kopečky‘ – místo na výplatnicích lidí v Česku končí na kontech zahraničních akcionářů matek tuzemských dceřiných společností,“ napsal Kovanda na X.

Mezi další důvody pak dle Kovandy patří i fakt, že Česká republika je zemí s nejnižším poměrem veřejného dluhu k HDP v rámci Visegrádské čtyřky. Podprůměrný je veřejný dluh i v rámci členských zemí Evropské unie. „To může indikovat, že v Česku jsou méně než v některých jiných zemích EU mzdy a platy vypláceny ‚na dluh‘,“ uvedl Kovanda.

Češi si o vyšší mzdu navíc neumějí říci. O přidání se na přelomu roku chystala říct pouze čtvrtina pracovníků, což je dle Kovandy nejméně z 46 zemích, ve kterých poradenská společnost PwC průzkum prováděla. „Tento postoj českých zaměstnanců je zvláště zarážející po přihlédnutí k tomu, že Česko tehdy vykazovalo – a stále vlastně vykazuje – jednu z nejvyšších měr inflace ze sledovaných zemí,“ uvedl Kovanda s tím, že rapidní inflace by Čechy naopak měla pobídnout k tomu, aby si o zvýšení platu řekli. „Měli by žebříčku PwC spíše vévodit než být na jeho chvostu,“ usoudil.

Toto umístění je pak dle jeho názoru zarážející i v souvislosti s tím, že Česká republika vykazuje ze sledovaných zemích vůbec nejpřehřátější trh práce. „Česká republika má dlouhodobě nejnižší míru nezaměstnanosti nejen mezi zeměmi EU, ale také OECD. Taková situace by měla zaměstnancům nahrávat, aby si mohli o přidání říct úspěšně. Prostě proto, že zaměstnavatel je nemá na vyprahlém trhu práce kým nahradit. Jenže se tak vůbec neděje,“ shrnul Kovanda.

Problematické postavení České republiky ukázaly i další statistiky z dat OECD. Jedna z nich porovnávala členské státy EU podle hospodářského růstu od začátku pandemie. V růstu cen energií je v nárůstu o 12,5 procenta na druhém místě hned za Kolumbií, zatímco v evropském srovnání hospodářského výkonu za poslední čtyři roky je na posledním místě.

„Češi se nechávají ‚odírat‘, a ještě přitom ‚drží pusu a krok‘. Pro zahraniční firmy tak Česko stále představuje ‚oázu‘ poměrně levné, poslušné, nereptající a současně kvalifikované pracovní síly,“ uzavřel příspěvek Kovanda a v příloze sdílel foto zkoumaných dat.

Češi jsou nejvíce „odíraným“ národem v Evropě, plyne ze dat OECD a Světové banky. Ve své výplatě dostávají nejmenší část toho, co skutečně odpracují; ale i tak „drží pusu a krok“

Češi se nechávají „odírat“ jako žádný jiný národ v Evropě. Na své výplatnici totiž vidí nejmenší… pic.twitter.com/JsECy4iT8s

— Lukáš Kovanda (@LukasKovanda) November 16, 2023

Že Česko je zemí, kde je v poměru k výši příjmů velmi draho, platí v mnoha oblastech. Pro potraviny se jezdí do Polska a na velký nákup se vyplatí dojet přes celou Moravu až z Brna. Totéž platí i o nábatku či dovolenkových pobytech, jak ParlamentníListy.cz mnohokrát psaly.