„Rodiče podnikali od roku 1999, jsem dítě prvopodnikatelů, kteří po nocích budovali firmu, a v tom žiji i dále…,“ představí se stručně Matuška junior. A hned informuje o stavu slovenské ekonomiky. „Dnes se tu prakticky nic nevyrábí, jsou dotace na všechno možné, na kdejaké nesmysly a družstva berou dotace na všechno možné v zemědělství. Dříve jim šly dotace do rozvoje, nyní jsou celoročně ve ztrátě…,“ glosuje situaci Matuška. Ví, o čem mluví, protože v „devadesátkách“ se věnovali také opravárenství zemědělských strojů.

Kdo bude předávat zkušenosti?

Společně s otcem Ľudevítem vytvořili první slovenskou formuli a Matuška senior je pro mladého takovým „darem a prokletím v jednom“, jak říká syn Martin. „Smáli se mi v devadesátých letech, všichni gymnazisté, když jsem šel na strojnickou průmyslovku. Byl jsem jedničkář a šel jsem na školu, nad kterou se všichni ošklíbali. Budoucí manažeři… Otec říkal – vydrž, budeš mít zlaté ruce. Přijde doba, že všichni budou manažeři, IT a nikdo nebude dělat.“ A stalo se… „Strojírenství je všude okolo nás. Tady jsou soustružníci a frézaři v předdůchodových letech. Kdyby dnes začali učit děti, už je pozdě. Až odejdou do důchodu, kdo to bude dělat?“ Táže se bez odpovědi Matuška mladší.

Malý Fiat 126, kterého renovují jako veterána ve volnočasovém kroužku na střední dopravní škole ve Zvolenu, je možnou nadějí do budoucnosti. Co do přilákání mladých techniků. „Mohli by jezdit podseriál mistrovství Slovenska v závodech automobilů do vrchu, kde se jezdí závod veteránů, který se ale nejezdí na rychlost. Když se zadaří, bude postaven školní tým, aby si vyzkoušeli závodit. Máme formuli, kterou jsme vyvinuli, to je pro ně další příležitost,“ pochlubí se oprávněně Matuška junior.