„Vidím ji jako dnes. Dlouhý, otevřený kabát, pod ním kratičkou sukni a ty nohy. Myslím, že i Václav si jich všiml. Bylo to první představení disidentského autora v osmdesátých letech v oficiálním Divadle na Vinohradech,“ vzpomíná paní Chramostová na setkání Václava Havla s Dagmar Veškrnovou, kterou později pojal za manželku. Šlo tehdy o svádění? „Že Dáša svůj temperament a půvab koketně směřuje k Václavovi, jsem si pak všimla na jakémsi plese po listopadu 1989. Nebyla jediná, zdá se mi, že tehdy byl tanec spojený s velkolepou přehlídkou kožichů vídeňské firmy Liška. Mne zajímaly především ty kožichy. A měla jsem taky jiné myšlenky. Myslím, že to bylo v Lucerně,“ píše v pamětech Chramostová.

S herečkou, tehdy již provdanou za prvního prezidenta samostatné České republiky, se Vlasta Chramostová potkala i v roce 2010 na natáčení filmu Odcházení. „Když Dáša chce, je velmi příjemná, spontánní, veselá holka z Moravy. Za léta života vedle Václava se zkultivovala v přitažlivou elegantní dámu. Jaksi jsem pro sebe musela konstatovat, že půvaby, které zmohly Václava, jsou opravdu četné a silné,“ popisuje další setkání obou dam Chramostová.

Vztah první dámy a Václava Havla byl v té době ale prý v jistém slova smyslu komplikovaný. Václav Havel byl v té době již velmi nemocný. “Nepochybovala jsem, že se mají pořád rádi. Jen se mi zdáli sami sebou velmi vyčerpaní. Taky jsem se obávala, že v této chvíli už je i věkový rozdíl problematický a obtížný. Václav balancuje na hraně zdraví, Dáša je ještě mladá, navíc v nebezpečném, přechodovém věku ženy. Patová situace,“ svěřuje se Chramostová.

Deník Blesk otiskl ještě jednu další historku z pamětí Vlasty Chramostové. Šlo o setkání Václava Havla s nedávno zesnulým režisérem Milošem Formanem. „Jednou po představení jsme seděli v klubu s Milošem Formanem a Václavem Havlem. Ten mluvil o svém toužení po filmové režii. Miloš říkal: Nedělej to! Nevím už, jestli to bylo předtím, než spolu psali dialogy do projektu o Daladierovi. K realizaci nedošlo. Neporozuměli si? Nevím. Ukázalo se patrně, že dávní přátelé z dětství jsou ve stáří už velmi vyhraněné osobnosti. Tím chci říct, že ne každý Václava k práci filmového režiséra povzbuzoval,“ uzavírá Chramostová.