Velmi fundovaně to prý ve své knize s názvem Kulturní dějiny klimatu popsal Wolfgang Behringer, nejznámější historik zabývající se čarodějnickými procesy v raném novověku u našich sousedů v Bavorsku. Tehdejší společnost se v průběhu 16. století prý musela vypořádávat se stejnými problémy jako my dnes – klima se změnilo, stalo se extrémně teplým a suchým.

Tehdejší písemné prameny to popisují velmi dramaticky. Přišlo takové sucho, že vysychaly řeky, požáry spalovaly dokonce i říční břehy a rašeliniště. Žně začínaly o více než dvacet dnů dříve než dnes, roky, kdy ovocné stromy nesly ovoce dvakrát do roka nepředstavovaly výjimku. Sucha se střídala s povodněmi a teplou zimu mohl následující rok vystřídat vražedný mráz. Sucho často přineslo neúrodu, hladomor a epidemie.

Bašta se dočetl, že lidé prý věřili, že za část toho všeho mohou čarodějnice, takže je často soudili a upalovali. Protože tehdejší doba byla velmi neklidná, zuřily náboženské války katolíků s protestanty, křesťanů s islámskými Turky, všichni to podvědomě vnímali jako trest Boží za lidské hříchy.

„Dnešní klimatičtí alarmisté naše hříchy na životním prostředí pokládají za příčinu trestu či dokonce pomsty přírody. Již dávno překročili hranici mezi vědou a náboženstvím a jdou v tomto ohledu ještě dál než fanatičtí kazatelé některých křesťanských sekt,“ všímá si Bašta, kterému připadá, když sleduje dnešní debaty o „uhlíkové stopě“, že největším hříchem a proviněním proti přírodě je samotná existence lidstva jako živočišného druhu.

Dělají navíc, co mohou, aby sebe a své ideje zdiskreditovali. Ve jménu ekologie, po zavedení biopaliv nastalo největší ničení tropických pralesů v lidské historii. U nás experiment s kůrovcem a divočinou také málokoho nadchl. „Zelení za hlavní problém považují kysličník uhličitý a nevšímají si vysušování naší planety,“ zdůrazňuje.

Původní zdroj ZDE

Historické zkušenosti jsou na druhou stranu podle Bašty důvodem k optimismu. „Především proto, že popírají tezi o vině člověka za globální oteplování. Také se ukazuje, že již před staletími u nás převládal pragmatický přístup, takže zde nebyly hony na čarodějnice ani v těch pohnutých dobách populární,“ dodává. 

Připomíná, že to, že je třeba zadržet vodu v české krajině, věděli naši předkové už od 10. století, kdy se předpokládají první umělé vodní nádrže. Za Karla IV. se výstavba rybníků podle Bašty platila ze státních prostředků. Každá listina vztahující se k jejich založení obsahovala jednu zajímavou větu: „Aby království naše rybami a vodními parami oplývalo.“