Poslední hodiny mezi Izraelem a Hamásem hodnotí Žantovský jako jeden dílčí moment v konfliktu, který určitě neznamená jeho ukončení. „Pro rodiny rukojmích je to strašně důležitý moment. V Izraeli asi většina Izraelců doufá, že ten proces bude nějakým způsobem pokračovat a že nakonec bude propuštěna naprostá většina z těch 240 rukojmích. Zatím je to jen začátek,“ poznamenal Žantovský.

Zda nadějný, nechtěl přímo říct. „Je to strašně rozporuplná situace, protože pochopitelně to jde proti těm cílům izraelské vojenské operace. Jde to i proti pocitu spravedlnosti většiny Izraelců, ale zároveň je to něco, co je hluboce zakořeněné v té izraelské společenské mentalitě, že každý život je nesmírně důležitý a že za něj je nutné přinášet ty oběti, které nepůsobí hezky, ale musí se učinit,“ poznamenal Žantovský.

A jde vůbec zničit Hamás? „Za těch 18 let od té doby, co Izrael vyklidil Gazu, se ukázalo, že Hamás nejenom ovládl to pásmo politicky, ale že vybudoval rozsáhlou infrastrukturu vojenskou, jak co se týče těch odpalovacích zařízení pro balistické rakety, které soustavně, po celou dobu, vypaloval proti Izraeli, tak co se týče velitelských stanovišť, tunelů atd. To je základna, o kterou se opírá, o kterou opírá svoji bojeschopnost. Přinejmenším tím minimálním cílem pro Izrael je zničit tuhle infrastrukturu. To, že se nepodaří zničit Hamás do posledního muže a že ta mentalita toho ničení, toho terorismu proti civilnímu obyvatelstvu a toho náboženského přesvědčení, že Izrael musí být zničen, ta se asi v nějaké podobě zachová,“ řekl Žantovský.

Struktura Hamásu je podle něj typická totalitní struktura. „Ti vůdci nahoře disponují neomezenou mocí. I v historii velmi tvrdě a krutě potlačují jakýkoliv odpor nebo neposlušnost. To jsou ty případy Palestinců, které Hamás podezříval ze spolupráce s Izraelem. To jsou ty případy činitelů Al-Fatahu, té druhé politické organizace, která vládne na Západním břehu, které ozbrojenci Hamásu svrhávali ze střech výškových budov v Pásmu Gazy, když se tam Hamás zmocnil moci. Čili nikdo si hned tak nedovolí tu disciplínu nedodržovat. Ale samozřejmě, že takový případ se stát může. Vyloučit to nelze,“ podotkl Žantovský. 

Řeč byla také o návštěvě slovenského premiéra Roberta Fica. „Do Prahy přijel rozhodně sousedský Robert Fico, umírněný Robert Fico, který nechal některé z těch konfrontačnějších výroků z volební kampaně doma na Slovensku a přišel se představit jako soused, který je připraven k pokračování té spolupráce mezi oběma zeměmi, ke konstruktivní roli v rámci Visegradské čtyřky i v rámci Evropské unie. A jako člověk, řekl bych, s kterým je možné dělat byznys,“ dodal Žantovský.

V česko-slovenských vztazích podle něj rozhodně vznikla některá témata, nebo se objevily některé otázky, na které mají obě strany různý názor. „Především vzhledem ke konfliktu na Ukrajině, ale i v jiných otázkách. A to dneska na různých úrovních zaznělo i během těch jednání, ale z obou stran jaksi převládá to přesvědčení, že ty naše vztahy jsou prvořadé. Mají tak hlubokou historii a tak hluboké kořeny, že můžeme i přes ty rozdílnosti v jednotlivých otázkách pokračovat ve spolupráci jako celku,“ řekl Michael Žantovský.