Svět je v pohybu. Je to sice normální a bylo tomu tak vždy, ale dnes se jedná o něco speciálního. Jsme svědky protipohybu. I protipohyb samozřejmě patří ke společenské dynamice, nicméně povětšinou má minoritní, anebo disentní charakter. Tentokrát je ale řeč o protipohybu geopolitickém, přicházejícím z USA, a tomu odpovídá zmatek a bezradnost politiků, uvyklých jednat po proudu.

Vidíme, jak se narychlo svolávají evropští hlavouni, které vývoj situace vytlačuje do ofsajdu. Od pohledu jsou bezradní. Chtějí, aby se s nimi mluvilo, ale nemají co říct. Dosud od nich Američané chtěli, aby souhlasili. Nyní se po nich chce, aby nepřekáželi. Najít shodu, jak Američanům nepřekážet, aby to nevypadalo pitomě, je velká výzva. Není to ale neřešitelný rébus.

Evropa přitakávala americkým globalistům, kteří v Americe ztratili politický vliv. Evropští vazalové mohou trucovat s tím, že chtějí nadále přitakávat v Americe poraženým globalistům, anebo mohou vzít na vědomí, že v USA dochází k zásadnímu politickému protipohybu, a přidat se k němu. Vlastně by to nemělo být těžké, neboť protipohyb přicházející z Bílého domu je osvobozující. Jde o výzvu vyházet na smetiště dějin bidenovskou militantní, progresivistickou veteš, různé ideologické ptákoviny, jde o výzvu vykašlat se na cenzuru, manipulaci, omezování a zastrašování vlastních občanů.

Souhlasit s prezidentem Donaldem Trumpem a J. D.Vancem bude smysluplnější a nepochybně i důstojnější, než bylo trapné podlézání americké dekadenci a cynismu, v režii politické mafie, přezdívané hluboký stát. Protipohyb, o kterém je řeč, vrací do politiky demokracii. Jde o pohyb, u kterého se nově musí počítat s občanem, což je závažná komplikace. Jsou-li tedy naši europolitici bezradní a nevědí kudy kam, určitě jim přijde vhod pár dobrých rad.

Předně by si měli uvědomit, že to, co se děje, není nic menšího, než konec globalizace. Deglobalizacie se projeví zavedením celních bariér, ochranou vnitřních trhů, rozpadem dlouhých dodavatelských řetězců, orientací lokálních producentů na domácí spotřebitele. Migrace a multi-kulti přestává být sexy, návrat k národním státům povede k obnovování státních hranic i tradičních hodnot. Po rozvolnění nadnárodních struktur se změní nároky na zajištění bezpečnosti. Přestane být politicky výhodné vytvářet si nepřátele a přijde návrat k diplomacii. Domácí právo bude nadřazováno právu unijnímu. Deglobalizace povede ke změně finanční architektury – lidově řečeno k bankrotu globálního finančního kasína. S tím bude souviset návrat k reálné ekonomice. Toto prostě přichází a kdo se nepřizpůsobí, ten neobstojí a prohraje.

Ve světě v protipohybu budiž heslem politika neškodit a nepřekážet občanům, neboť reálně hrozí, že na nich, nikoli na sponzoringu korporací, bude nově záviset politikovo přežití. Místo zavádění nových šikanózních regulací je politicky prozíravé rušit ty existující. Do koše patří vše, co kvůli mrzkému zisku vylobbovali globalisté, aby se zbavili nežádoucího konkurenčního prostředí a získali mocenský monopol. Jenom politický hlupák může dnes vnucovat to, co nefunguje, lidem, kteří to nechtějí. Jednoduchá rada politikům zní: Zapomeňte na plynový pedál a místo rychlostí řaďte výhradně zpátečku. A opakujte si ráno i večer u zrcadla, že komu není rady, tomu není pomoci.

Psali jsme:

Rvačka o ukrajinské minerály. Hoffman vidí zločin proti lidskosti

Ivan Hoffman: V Mnichově obrečeli konec své éry. Eurokraté v panice, došlo jim to

Politologové hledí jako vyorané myši. Hoffman vidí naprostou destrukci systému koryt

Hoffman vidí kapitalismus na konci: Akce, reakce a naštvaní lidé