Blíží se volby a ze všech stran na nás útočí uchazeči o náš hlas. Minulý týden jsem jel do Příbrami, protože spolu s hudební skupinou Ginevra připravuji nové divadelní představení. Opakoval jsem si roli, když se najednou na billboardu vynořila široká tvář, sama zabírala polovinu plakátovací plochy (druhá polovina obsahovala skromný zbytek jeho spolustraníků). Ta bytost na mne hleděla s tak bodrým úsměvem, že jsem skoro havaroval. Ale je to má chyba, měl jsem si uvědomit, že už je to zase tady! Pro ty, kteří se chtějí o volbách dozvědět víc, nabízím kapitolu „Myšlenky věčně zelené“ z připravované knihy Breviář pozitivní anarchie (vychází za dva týdny).

Kromě vizuální tu máme ještě verbální stránku, kterou nazývám volebním folklórem. Jde o speciální literární útvar klopotných slov zcela prostých myšlenek. Kvintesencí předvolebního inteligenčního vzepětí je pak slogan, jehož smyslem je burcovat masy. To věděli už v antice. Díky tomu, že latina je jazykem vzdělanců, nezní mimochodem některá hesla té doby vůbec hloupě. K absolutnímu vyprázdnění však tento literární žánr dovedly politické strany napříč politickým spektrem.

Jen skutečný masochista a sebevrah použije slogan „Myslím na Evropu“

Volební hesla mají z typologického hlediska dvě základní podoby. První jsou zpovědi intimní, tou druhou proklamace budovatelské.

Mezi intimní volební hesla patří objevné myšlenky typu: „Jsem s vámi“, „Myslím to s vámi upřímně“, „Říkám, co si myslím“, „Vždy poctivě“, „Neuhýbám“, „Jen morálně“. Zvláštní místo patří intimním vyznáním geografickým. Obyvatelé Vysočiny se z billboardu dozvědí, že uchazeč o jejich hlasy myslí na Vysočinu. V jižních Čechách myslí na jižní Čechy a na Ostravsku na Ostravu. Takové sdělení je nesporně ohromí. Viděl jsem billboard, na němž byl jen portrét a slogan Vysočina. Nic víc. Bylo to tak úderné, že se mi hlavou mihla pochybnost, zda je to vůbec volební heslo, možná to bylo jen upozornění mužům, kteří plakáty vylepují, kam ho mají umístit. Globálnějšími geografickými vyznáními jsou nadregionální city vyjádřené hesly „Myslím na Čechy“, v modernější variantě „Myslím na Česko“. Jen skutečný masochista a sebevrah pak použije slogan „Myslím na Evropu“.

O něco složitější jsou sdělení, v nichž se politik snaží své voliče přesvědčit, že mají společný cíl. Klasickým heslem (s mnoha obměnami) je optimistické „Společně to dokážeme“. Rozeberme si smysl tohoto hesla. V bitvě stojí maršál v bezpečí na kopci a dole v údolí se v zákopech masakrují jeho vojáci. Sleduje je a celkem nic s tím udělat nemůže. Pokud náhodou ti jeho zmasakrují nepřítele dříve než nepřítel je, pak sestoupí ke zraněným, zchromlým a zkrvaveným vojákům, poklepe je povzbudivě po zádech a radostně jim sděluje: „Společně jsme to dokázali, mí chrabří vojáci!“

Důchodcům se v rámci valorizace přidá stovka, politikům čtyři tisíce

Už celá desetiletí to stejně chrabře dokazují i naši politici. Stojím na prahu důchodového věku a sleduji, jak jsme to společně dokázali. Důchodcům se v rámci valorizace přidá měsíčně 100 Kč (to jsem možná ještě optimista), politikům v rámci proporcionality 4 000 Kč. Přesně v duchu volebního folklóru –„Jsem jedním z vás!“

Za samostatnou analýzu by jistě stálo heslo „Pracuji pro vás“ či „Pracujeme společně“. Práci do svých sloganů včlenila už středověká církev. Heslem benediktinů je „Modli se a pracuj!“. Radikální utrakvisti zase na počátku husitské revoluce hlásali: „Kdo nepracuje, ať nejí!“. Píseň práce stmelovala první stoupence socialismu. Za komunismu se u nás slovo práce objevovalo ve všech sloganech, co do četnosti hned za hesly oslavujícími SSSR.