„Ministři zahraničí Německa a Francie sepsali devítistránkový dokument nazvaný ‚Silná Evropa ve světě nejistot‘, v němž podle agentury Reuters navrhli prohloubení spolupráce v oblasti bezpečnostní a migrační politiky a další ekonomické sblížení EU. Na dokumentu začali pracovat už před čtvrtečním britským referendem, které rozhodlo o odchodu země z evropského bloku. Jak praví klasik: Nic starého nezapomněli, nic nového se nenaučili…,“ poznamenává Macek.

A všímá si i toho, co k dokumentu napsal například Jakub Horák. „Hned jsem klidnější, tohle je dokument století, skutečná vize a odpověď. Jen s velkým úsilím by se dalo dát dohromady větší množství nicneříkajícího balastu a textové výplně,“ podotýká Horák s tím, že mezi ony fráze například patří věty „Důležité je uznat“, „Snažit se o jednotnou politiku“ nebo „Prochází těžkou zkouškou“.

Macek se také poděluje o to, co mu napsal čtenář glos P. S. „Pro vystoupení z EU prý hlasovali především starší, chudší a méně vzdělaní Britové z menších měst (pominu teď rozdíly mezi Anglií, Skotskem, Irskem a Walesem). Dejme tomu. Ale co mi vadí, je ten nevyřčený podtext. A sice, že pro brexit hlasovala ta ‚lúza‘, zatímco ti ‚normální‘ byli proti,“ konstatuje čtenář.

Původní text ZDE.

Macek se následně vyjádřil také ke slovům šéfredaktora Svobodného Fóra Pavla Šafra, který uvedl, že referendum je otřesná hovadina. „Pár Britů rozhodlo, že dřív nebo později budeme zase v Rusku,“ uvedl Šafr. „A což teprve volby, kde často rozhoduje pár tisíc hlasů (viz Rakousko)! Není nejvyšší čas takové procedury zrušit a nastolit osvícenou diktaturu moudrých Šafrů?“ otázal se k tomu Macek.

Závěrem se Macek podělil o definici Evropské unie v bruselštině, kterou opsal z Facebooku. „Evropská unie je problematický experiment imperialistických entit motivovaný primárně postkoloniální frustrací a sekundárně tendencí ke kontinentální dominanci. Reciproční agrese se transformovala do pseudokooperativní expanze ekonomickopolitické a rafinovaně evokuje iluzi integračního procesu na principu subsidiarity. Parlamentní demokracie je systematicky deformována do neomarxistické diktatury exekutivy totálně distancované od civilní normality Homo sapiens. Rigidní byrokratura rafinovaně formulovanými direktivami autisticky masturbuje až k orgasmu totální regulace. Suicidální servilita kolaborujících pseudoelit minoritních regionů je explicitní manifestací kombinace subnormální inteligence a tendence participovat na supranacionální kumulaci netransparentních finančních operací dotačních programů. Manifestním symptomem je též ignorance historicky predikovatelné letální prognózy multinacionálních impérií.“