Reálné riziko pro nemalou část českých domácností, o němž se ale zatím z politických důvodů příliš nemluví, představuje dopravní chudoba. To je ve společenské debatě poměrně nový pojem. Používá se v souvislosti s připravovaným rozšířením systému emisních povolenek (EU ETS 2), které se bude týkat i emisí z budov a také sektoru dopravy.

Samotné zavedení emisních povolenek v tomto odvětví může vést ke zdražení pohonných hmot, a tedy prodražit dopravu s využitím prostředků se spalovacím motorem. Skokové dodatečné zdražení způsobené systémem emisních povolenek může být pro část domácností na hraně únosnosti a významně zatížit jejich rodinný rozpočet bez možnosti využití rozumné alternativy.

Vše se odvíjí od toho, že Česká republika jako každá země Evropské unie musí usilovat o dosažení tzn. uhlíkové neutrality do roku 2050, s dílčím cílem snížení emisí alespoň o 55 % do roku 2030. Proto byl v minulém roce Bruselem uzákoněn a do národní legislativy členských států EU převeden další systém zelených daní oddělený od stávajícího systému EU ETS. Bude pokrývat a řešit emise CO2 ze spalování paliv v budovách, silniční dopravě a dalších odvětvích.

Dekarbonizace, tedy snižování emisí uhlíku či jeho ekvivalentu u jiných skleníkových plynů, tím zasáhne veškeré oblasti života domácností včetně osobního vytápění a dopravy. Systém nových povolenek má být plně funkční v roce 2027. Jako první krok bude monitorování a vykazování emisí zahájeno v roce 2025.

Dopravní chudoba – jako nevyhnutelný dopad rozšíření systému emisních povolenek – je definována jako „zamezení nebo výrazné omezení přístupu ke službám, práci, vzdělání, sociálnímu životu nebo lékařské péči kvůli problémům souvisejícím s dopravou na dané místo“.

Důvodů pro zamezení nebo výrazné omezení je celá škála, od samotné příležitosti se přepravovat (samotný fakt, že jedinec vlastní nebo má přístup k autu, či hromadné dopravě), existenci vhodné infrastruktury (silnice, systém a frekvence hromadné dopravy, ale také alternativní infrastruktura jako cyklo a pěší stezky), zdravotní (schopnost absolvovat cestu), časové (čistý čas nutný k přepravě) a finanční (náklady vydávané za dopravu nezávisle na jejím způsobu).

„Je zajímavé, že se čím dál víc píše o různých druzích chudoby – pracující, energetická, nyní dopravní. Někdy mám pocit, že to má odvádět pozornost od toho, že politiky řízené z EU prostě objektivně snižují a snižovat budou životní standard nemalé části občanů zemí EU, a že často je to dokonce vydáváno za správnou cestu, kterou ‚napravíme klima‘. Kroky tohoto typu jsou čirá katastrofa. Ti, kteří vymysleli ten krásný zelený svět, vůbec netuší, jak žije většina lidí. Nechápou, kolik obyvatel České republiky žije v menších sídlech, kde bez auta prostě nic nezařídíte a nikam se nedostanete. Že stáří vozového parku v ČR hodně vypovídá o omezené kupní síle těchto lidí, a že tyto skupiny obyvatel si prostě nemohou elektroauto dovolit, ani kdyby ho chtěli,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz ekonomka Ilona Švihlíková.

Žádná rozmazlenost, ale životní standard lidí v 21. století

Ohledně zavedení emisních povolenek, které se budou týkat osobního vytápění, má velké obavy, jestli nemají skutečně sloužit k tomu, aby se „korigovala“ skutečnost, že lidé u nás dominantně žijí v domech a v bytech v osobním vlastnictví. „Vliv Evropské unie ve světové ekonomice stále klesá, ale přesto si klade tak ambiciózní – řekla bych přímo nereálné – cíle, které výrazným způsobem poškozují velké části obyvatelstva. Je proto potřeba se proti takovéto politice postavit. Nejde přece o omezení nějaké rozmazlenosti či nadkonzumu, jde o normální životní standard občanů odpovídající 21. století,“ zdůrazňuje děkanka Fakulty Vysoké školy obchodní Panevropské univerzity Ilona Švihlíková.