„Jsem jeden ze spoluautorů pandemického zákona a na rozdíl od některých, kteří tento zákon opravdu velmi kritizují, tak my jsme ten zákon předložili, a kdyby tady ten zákon dneska nebyl, tak už tady máme zase zákaz vycházení a nouzový stav, který zakazuje lidem se setkávat s ostatními. Takže ten zákon se řešil tehdy ve velké časové tísni, řešil se mezi Andrejem Babišem a představiteli opozice, já jsem byl také na tom jednání, to bylo poměrně náročné jednání, kde se dohodl určitý kompromis, a tam se dohodlo, že ten zákon se ve stavu legislativní nouze velmi rychle přijme. Já jsem byl ostatně ten, kdo asi měsíc předtím navrhl, aby se podobný zákon přijal, protože ho mají v jiných státech, např. v Německu. A je to způsob, jakým se tehdy dala řešit pandemie, takové ty méně náročné stavy, civilizovanějším způsobem, než je nouzový stav a vyhlašování zákazu vycházení,“ řekl úvodem Michálek. 

Polčák do značné míry podle svých slov s Michálkem souhlasí. „Problém ovšem byl ten, že tehdy už byl pandemický zákon předtím navržen devět měsíců, nebo tuším, nějakou podobnou dobu ležel ve Sněmovně, z dílny snad poslanců, nebo dokonce i vlády a vlastně se s ním nic nedělo, a pak byl přijat velmi rychle ve 12 dnech. Obecně problém je ten, že pokud jaksi výrazně zasahujete a limitujete základní lidská práva, tak možná, že svědčí pro širší parlamentní diskusi, aby se takový zákon projednal více zevrubněji, ale nakonec v tomto testu ústavnosti zákon obstál, i když Ústavní soud říká, že ta lhůta byla velmi krátká, ale měla legitimní důvod. My ten důvod, proč jsme podávali tu stížnost, ten ležel někde jinde. Ten ležel v oblasti náhrady škody,“ dodal Polčák.